Snažíme se vidět sklenici poloplnou

Vizí CIPTU je, aby se lokálním malým podnikům dařilo a aby zvládly konkurenci nadnárodních řetězců a korporací. Proto se jim snaží pomáhat v začátcích i během růstu, snaží se je sdružovat a hledat řešení na problémy, které je sužují. Klade si za cíl, aby byl Trutnov prvním okresním městem s propracovanou a fungující podporou malých firem. Vedení města však letos rozhodlo CIPTU dále finančně nepodporovat, a tak děvčata musí hledat o to více jiné cesty, jak dál pomáhat i bez podpory.

Kolem CIPTU za dobu jeho působení vznikla i trocha kontroverze, kterou se děvčata snaží uvést na pravou míru.

Děvčata, my už se nějakou chvíli známe, ale ostatní vás třeba ne. Představíte se?

Jitka:

Jmenuji se Jitka Mertlíková a je mi 33 let. Mám vystudovaný personální management a organizační rozvoj a možná to asi úplně nejvíce specifikuje to co dělám. Prošla jsem si pár firmami buď jako zaměstnanec nebo spolupracovník. Zároveň jsem zakládala vlastní iniciativy, které dodnes fungují a většinou se pohybuji ve vzdělávaní v nejširším slova smyslu, od dětí až po dospělé, protože mně samotné to strašně moc dává. Je to neskutečné zrcadlo a vzdělávám tak sama sebe. Mám poměrně široký záběr. Byly tu i situace, kdy jsem dělala v Lesní školce, byla jsem celá od bahna a v pohorkách, v autě jsem se oblekla do sukně a do podpatků a šla jsem na jednání. (směje se)

Kačka:

Jmenuji se Kateřina Smékalová, je mi 38 let, mám dvě děti a mám za sebou 12 let ve financích. Dříve jsem hlavně budovala team v rámci své pracovní náplně a měla ho rozvíjet, takže personalistika, školení a vše je naučit. Potom se to hodně změnilo s příchodem dětí a v tom teamu zůstali jen lidi, co to dělají dlouhodobě a jsou naprosto skvělí odborníci. Jsou super a už mě nepotřebují, vědí, za čím si jít a znají vše po odborné stránce, takže si můžu dělat své klienty a do toho se zabývat věcmi jako je CIPTU. Abych se zároveň naučila něco nového, tak jsem si při mateřské rozjela ještě Katness Bebe, což je vybavení dětských pokojíčků, vyráběné místními výrobci. To je ale zatím z časových důvodů spíše takový koníček (úsměvně).

Jak vlastně CIPTU začalo?

Jitka:

Na to máme každý trochu rozdílný názor. Každá historka je o trochu jiná tím, jak jsme to tehdy viděli. Máme pět verzí, jak to začalo, protože jsme to zakládali v pěti lidech. Úplně na začátku jsme byli tři. Já, Kačka a Martin, ne Jiránek, úplně jiný Martin. S ním jsme tehdy utvořili sdílené kanceláře. To byl úplně prvotní okamžik a společně jsme i spolupracovali v rámci firem, protože Martin měl hlavně stavebnictví, já jsem měla sociální podnikání, k tomu dotace a Káča měla finančnictví a spolupracovali jsme navzájem. Líbila se nám myšlenka coworkingu a zhlédli jsme se v Impact Hubu.

Inzerce

Reklama Kovarstvi Vydra

Pak jsme se po třech měsících potkali s Martinem Jiránkem na BforB (pozn. Business for Breakfast, podnikatelské kluby po celé ČR scházející se při společných snídaních). Najednou jsme zjistili, že mluvíme o podobné věci a během tří měsíců jsme založili spolek a rozjelo se to tak, že jsme přibrali ještě další dva lidi do týmu.

Kačka:

Je to taková lidová slovesnost. Ten příběh se mění s tím, kdo ho vykládá, ale kupodivu moje historka je poměrně stejná. (smích) Hlavní myšlenkou bylo to, že jsme chtěli mít prostředí podobně naladěných lidí, kteří si pomáhají a spolupracují napříč obory, tak, jak to dělají lidé v coworkingových centrech. Potom do toho přišel Martin Jiránek a ten byl tím nakopávačem, který přišel s tím, že to rozjedeme ve větším, což jsme samozřejmě plánovaly, ale bylo tak nějak na pozadí. Potom se řešilo, jakou formou to budeme dělat.

Martin pak jakožto zastupitel přišel s tím, že pomoc podnikatelům je ve strategickém plánu města, takže jsme se vydali na schůzku za starostou. Řekli jsme mu naše představy, požadavky a další nápady a zajímalo nás, jestli má cenu se touto myšlenkou zabývat. On řekl, že se mu to líbí, tak jsme to rozpracovali a podala se první žádost.

Jak to je už dlouho?

Jitka:

Bylo to v červnu 2016.

Kačka:

Jo, první schůzka byla ještě dřív, ale bereme to od té doby, kdy jsme se stali oficiálně spolkem a od té doby, kdy jsme šli za starostou a řekli tu myšlenku nahlas mimo naše zdi. Martin byl tenkrát v opozici. Bylo to poměrně kontroverzní a říkalo se, že je ve střetu zájmu, nepletu se? Kačka: Ne, nepleteš. Bylo to tehdy pro něj dost těžké. Jeho opoziční partneři to nesli těžce, a dokonce ho vyřadili z jejich koalice. Všude se vykládalo, že shrábnul milion a že si ho starosta koupil a že už nebude dostatečně opoziční. V podstatě se to vykládá dodnes…

Martin Jiránek však v CIPTU již oficiálně nepůsobí.

Jitka:

Martin na jaře z CIPTU oficiálně vystoupil z pozice člena spolku, aby nebyl právě ve střetu zájmů. Oficiálně už s CIPTU spolupracoval víceméně stejně jen okrajově, a to tak, že nosil zajímavé nápady a pokoušel se dostat k zajímavým kontaktům na krajské či celorepublikové úrovni. Byl ale neustále pod palbou kritiky opozice, tak jsme se tak dohodli. Mysleli jsme si, že to tak bude pro všechny lepší.

Kačka:

Pro pochopení, Martin je hodně velký vizionář a rozjížděč. Opravdu člověk, který ti nakopne skvělý projekt, ale on nebude nikdy ten dotahovač.

Rozjel spoustu věcí v Trutnově, nadchnul do toho hrozně moc lidí. Tím, že je marketér, tak ho lidi sledují, mají ho rádi, ale není ten dotahovač.

Může se na to člověk dívat negativně ve smyslu „kam vítr tam plášť“ a spousta lidí, politiků, se na to tak dívá, protože se jim to hodí. Někdo je rozjížděč, někdo dotahovač a někdo zase udržovač. Bez Martina by možná ten impuls, aby CIPTU vzniklo, nebyl, ale zároveň tím, jak v budoucnu odešel, tak nám to trochu samozřejmě zavařil, protože nám najednou ubyl člověk, který pracoval pro CIPTU na full time a navíc bez nároku na mzdu, což byla dohoda s městem, kterou navíc on sám vymyslel, aby ukázal, že si ho nikdo nekupuje… My ale bereme Martina takového, jaký je. Snažíme se na lidech hledat jejich silné stránky. Proto mu vůbec nic nezazlíváme a nevidíme za jeho chováním žádný kalkul.

To je fajn, že to takto berete.

Kačka:

Hele, na každou sklenici s vodou se můžeš dívat tak, že ji vidíš jako poloprázdnou nebo poloplnou. Možná proto si s Jíťou tak rozumíme. My vždy vidíme tu poloplnou, i když někdy dá větší práci si to zdůvodnit a ta pozitiva na tom najít (smích). Můj chlap tomu říká naivita. No, možná někdy ano, ale žije se mi tak líp, i když jsem někdy zklamaná.

Buďto se budu trápit tím, že se na nás Martin vykašlal a zneužil CIPTU pro svoji politickou kariéru, nebo mu to budu přát, věřit a vidět, že naopak tím, co dělal, si ty politické hlasy u lidí získal. My ho známe osobně, proseděly jsme s ním hodiny na schůzkách a víme, že je bezelstný, nebo si to alespoň myslíme. Už radši dost o Martinovi, nebo nás zabije, až si to přečte (hodně smíchu).

Jitka:

Martin tím jaký má náboj tak rozjel skvělý věci a on teď v nich pokračuje, akorát na trochu jiné úrovni. Ten, kdo se s ním nebude bavit osobně, tak to nebude vědět, protože mu nemusí dojít všechny souvislosti.

Dnes řeší celonárodní strategii a je jedním z lidi, co jednají o tom, jak podporovat tato inovační centra, takže on se prostě jen posouvá dál a pomáhá té věci z trochu jiné strany. Pomáhá i Trutnovu a nevím, jestli lidem dochází, že když je teď Martin v poslanecké sněmovně tak opravdu čerpá z těch místních lokálních věcí proto, aby to zase mohl podpořit právě z vyššího patra a s kolegy šijí do věcí, do kterých je potřeba šít, aby se věci někam posouvaly.

Ano, povídá se, že odešel z potápějící se lodi. My jsme teda ještě nevěděly, že máme díru v lodi (smích), ale někdo nám říkal, že to tak vypadá. Ve chvíli, kdy máme skvěle rozjeté projekty a spolupráce, bavily jsme se s jinými svazky, jiné iniciativy nás začínají vnímat jako partnery, se opravdu necítíme jako na potápějící se lodi. Díky Martinovi možná budeme moct do Trutnova přivézt další peníze a zkušenosti.

Každá krize znamená nějaký pokrok. Jedeme dál, jen v trochu jiném režimu.

Když je řeč o potápějící se lodi, vy jste se letos setkali se zcela novým problémem ve formě nezískání dotace na svou činnost.

Jitka:

Ano, letos jsme přišli o městské dotace. Půl roku jsme na tom pracovali, avšak nepovedlo se.

Kačka:

Byly to hodiny a hodiny času, které jsme nad tím strávily. Braly jsme to ale pozitivně. Nebyly jsme uražené, že nám to nechtějí dát. Brali jsme to naopak pozitivně, že jsme dostaly možnost vysvětlit naši činnost a ukázat výsledky, na které jsme byly hrdé.

Jitka:

Padl na to jenom jeden šampus a jedno víno. Měly jsme to víc prokládat (směje se). Opravdu půl roku nás stálo hodně sil obhájit svou pozici a lidem, kteří říkali, že nemají dostatek informací, tu informaci dát. Snažily jsme se to vysvětlit a reflektovat věci, které nám byly zastupiteli vyčítány, ale neprošlo to a peníze nemáme. Musíme tak zastavit budovaní nových aktivit, které jsme měly v plánu rozjet. Nevadí, třeba jednou.

Hodně věci se tím však vyčistilo. Každá krize znamená nějaký pokrok. Jedeme dál, jen v trochu jiném režimu a aktivity, které jsou pro nás stěžejní, běží.

Co vám bylo zastupiteli vyčítáno?

Jitka:

Bylo to více věcí. Například výše dotace, poměr městských peněz a peněz z jiných zdrojů, účel vynaložení městských peněz a tak dále.

Kačka:

Také jsme bohužel zaslechly větu, že šikovný podnikatel rozhodně pomoc nepotřebuje, protože si pomůže ve všem sám. No, co na to říct?! Tahle sklenice je poloprázdná…

Zůstaly jste už jen dvě. Co ti další lidé, kteří s vámi byli v počátku? Kdy a proč odešli?

Jitka:

Po třičtvrtě roce odešli první dva, protože to neplnilo jejich očekávání a ten rozjezd byl pomalejší, než jsme čekali a chtěli.

Kačka:

Zjistili jsme, že to bude víceméně dobrovolnická činnosti, než abychom se tím dokázali všichni pořádně uživit. Dokud jsme měli městskou dotaci, mohli jsme z ní zaplatit alespoň koordinátorku a my jsme si braly úplné minimum. Tedy já konkrétně pouze peníze za školení či inkubátor. Jitka má mnohem víc práce s tím vším, protože vede spolek po stránce formální i účetní.

Bohužel, s neodsouhlasením dotace v březnu jsme se musely rozloučit s naší Jančou (pozn. Janou Hudcovou), která pro nás znamenala hrozně moc. Nejen lidsky, ale i personálně. Byla to naše taková záchranná stanice, člověk, který držel chod centra po organizační stránce. Ostatní lidi, kteří se kolem CIPTU motají, jsou víceméně podnikatelé, kteří mají své byznysy a nepotřebují, aby je CIPTU živilo. Dělají to jen ve svém volném čase, protože jim to dává smysl. Takových ale moc není, protože toho všichni mají moc. No a pak jsou tady dobrovolníci, že, Michale? (smích) Mimochodem jsme rádi, že tě máme a že jsi stejně praštěný, jako my.

Proč se projekt jako je CIPTU bez dotací jen tak neobejde?

Jitka:

Už jen v rozjezdu jsou důležité, protože třeba rok dva trvá, než se takový projekt rozjede, pokud nemá stabilní finanční podporu. Když se bavíme s Technologickým centrem nebo dalšími lidmi, tak je to zhruba milion a půl korun na rok pro takové centrum, aby se rozjelo na úrovni, abys měl člověka, který bude chodit na jednání, co zajišťuje marketing a další, aby to jelo jako nadupaná firma.

Když jsme to počítaly, tak dotace města tvořily 40 % a 60 % tvořily jiné finance. Co tak víme z jiných center, vychází to 50:50, případě 60 % z dotací. Nás město tlačí k tomu, aby se jejich dotace neustále zmenšovala, ale přitom takové projekty s podporou malých podnikatelů a celkově jakákoliv podpora, která by měla rozvíjet město a je pro město, se bez dotací neobejde. Všude to funguje tak, že mají stabilní dotaci a k tomu si musí sehnat co nejvíce peněz odjinud, ale nelze aby si město myslelo, že zafinancuje takovýto projekt a časem bude samohybný.

CIPTU má vícezdrojové financování, přičemž pro nás podstatná část toho je pro fungování toho backofficu (pozn. účetní a další oddělení poskytující servis zbytku firmy) právě dotace města Trutnov, protože ta nám pomáhala, kdy my jsme dostali první rok 120 tisíc, pak jsme dostali 480 pak 580 a to je asi všechno. Teď nic. To jsou dotace, které jsme dostali, aby fungovala kancelář, odměna pro asistentku – koordinátorku aktivit, činnost pro zajištění podpory pro ty podnikatele, dělání školení, fungování inkubátorů, vystavování faktur, účetnictví, marketing, organizace těch akcí. Kolikrát jenom uspořádat nějakou přednášku není nic jednoduchého.

S kým teda teď aktuálně nejvíce spolupracujete a odkud tečou finance do CIPTU?

Jitka:

Hodně spolupracujeme s TCHK (pozn. Technologické Centrum Hradec Králové), které by bylo rádo, aby v každém okresním městě bylo takovéto malé centrum inovací a podnikání, protože oni by měli lokální partnery a my bychom mohly případy, které přesahují naši odbornost nebo velikost, posílat zase jim.

Máme společně rozjeté 2 projekty – Start Up komunita, zejména pro začínající podnikatele, nebo pro ty, co se teprve chystají na podnikání a Podnikání v praxi, který je pro studenty středních škol. Máme i další společné plány, ale to už je otázka financí.

Kačka:

Teď by měla být někdy na podzim v listopadu Start Up komunita a chtěly bychom ještě do konce roku zkusit udělat Start Up večírek. Pozvat lidi, kteří podnikají už delší dobu, spolu s těmi, co jsou teprve na začátku. Takže propojíme naše Oborové skupiny, naše partnery a ty, co teprve začínají. To by mohlo být fajn, ne?

Jitka:

No a teď aktuálně máme podanou žádost o dotaci ve spolupráci s MAS Královédvorsko na 1,5 mil. na sociální začleňování. Na tuto spolupráci se moc těšíme.

Kačka:

Ano, byly jsme osloveny dvorskou místostarostkou, že se jim dlouhodobě líbí, co děláme a chtěli by vymyslet způsob, jak to přenést do Dvora. Tento projekt vnímáme jako nastartování dlouhodobé spolupráce.

Co řeším jako podnikatelka? Řeším to, že nemám kam dítě dát na dobrý hlídání

A co další projekty CIPTU? Třeba Cipťáček?

Jitka:

Cipťáček – dětská skupina, jeden z dalších velkých probíhajících projektů, jehož cílem je podpořit rodiče malých dětí, aby mohli třeba jeden dva dny v týdnu podnikat a měli zajištěné kvalitní hlídaní i pro maličké děti, protože se tady se dostat do jeslí není lehké, a ne každý chce mít děti ve velké skupině.

Kačka:

Ze začátku to bylo těžké. Měli jsme skluz s otvíračkou, nedařilo se nám schválení prostorů a do toho nám otěhotněla hlavní chůva. Bylo to fakt šílený, když si na to vzpomenu. Nikdy bych nevěřila, že to ve finále bude takhle dobře fungovat. Není to projekt, který by nějakým způsobem vydělával, ale funguje, je o něj zájem, ví se, že je tam dobrá péče a že si na tom dáváme záležet. Má to dobré jméno a myslím si, že se to ve finále povedlo. Někdo by mohl říct, že to nesouvisí s podnikáním, ale my to vnímáme jinak, protože díky tomu můžou jít lidi do té práce, nebo se věnovat vlastnímu podnikání. Teď zrovna tam jsou čtyři matky podnikatelky, které tam na dva dny své dítě dávají.

Za ty tři roky nám prošlo pod rukama přes tisíc lidí.

A co další aktivity CIPTU? Co ještě všechno děláte?

Jitka:

No pak jsou tady samozřejmě aktivity, které si účastníci už hradí sami. Různé přednášky, inkubátor a v neposlední řadě oborové skupiny. Jak velký má CIPTU záběr? Počítaly jste někdy, kolik vám prošlo rukama lidí? Jitka: Počítaly, teď nedávno, právě kvůli podané dotaci. Bylo to pro nás docela zajímavé zjištění. Za ty tři roky nám prošlo pod rukama přes tisíc osobo lidí. Osobo lidmi myslím to, že někdo se samozřejmě zúčastňuje více aktivit.

CIPTU bylo také hlavním organizátorem soutěže Trutnovský drak, nemýlím se?

Jitka:

Ano, v tomto projektu byli 3 partneři – Město, KHK (pozn. Krajská hospodářská komora) a CIPTU. My, respektive hlavně Kačka, byla hlavním organizátorem soutěže.

Kačka:

No, to bylo loni, v roce 2018. Hned poté, co jsem souhlasila s tím, že si to vezmu na hrb, jsem zjistila, že jsem těhotná (smích). Stálo mě to víc než půl roku práce. Když mě zavřeli do Fakultky s chystajícím se předčasným porodem, seděla jsem s pupkem v pyžamu na posteli, mezi nohama počítač a u ucha telefon. Bylo to vtipné. Gala večer v listopadu už jsem organizovala s tříměsíčňátkem. Bohužel jsem kvůli tomu, že to zabíralo fakt hodně času, musela omezit další projekty v CIPTU, například jsem se tolik nevěnovala inkubátorům. Už nebyl čas.

Víte z hlavy kolika lidem, kteří se tu dobře ve svém podnikání, jste to pomohli od píky rozjet?

Kačka:

To se těžko říká. Já jsem toho názoru, že ty je můžeš popošoupnout, můžeš jim pomoct, podat tu pomocnou ruku nebo je nasměrovat, ale jestli se ten člověk rozjede, je vždy jen na něm. Inkubátorem START prošlo nějakých deset až dvanáct lidí začínajících od píky a zbytek byli už pokročilí podnikatelé, těch bylo cca jednou tolik.

Jitka:

Těžko se měří, komu pomůžeš, aby začal podnikat, protože dost lidí, i když na začátku nějakou podporu dostanou nebo dostanou nějaké mentorské rady, tak dnes ti řeknou, že na to skoro už zapomněli a vnímají to tak, že oni si to vybudovali, protože to je i směr, jakým tady pomáháme.

Kačka:

Ano. My jsme se vždycky snažili od toho inkubátoru akorát odrazit a naším cílem bylo hlavně ty lidi propojit s těmi, kteří už to dělají a umí to. Ode mě člověk odcházel, měl svůj vypracovaný byznys plán a dostal soupis toho, na co se má zaměřit a seznam lidí, které by měl kontaktovat a kteří mu pomůžou s tím, co potřebuje. Skoro všichni začali pak chodit na naše oborové skupiny nebo na různá školení a tím se potom dovzdělávali a zůstávali v kontaktu. Většinou se z nás stali přátelé. Ale najdou se i tací, kterým jsme dost pomohli, ale už na to asi zapomněli.

Jak je to možné?

Kačka:

Nevím, já si myslím, že se vytrácí v lidech pokora a víra, že jim někdo chce jen tak pomoct, aniž by na tom parazitoval.

Jitka:

Po určité době je to pro ně jen jeden z kroků na cestě k úspěšnému podnikání a lidé to pak nevnímají až tak důležitě, a ne každý už se pak dokáže vrátit na začátek.

Jedním z lidí, kteří vidí tu přidanou hodnotu CIPTU a hezky ji umí popsat, je Bára Klenčíková, která s námi spolupracuje a ví, že nebýt CIPTU, tak se nepotká s lidmi, se kterými se potkala a vnímá to jako přidanou hodnotu. Ona to nevnímá jako „Já jsem byla na akci, já jsem se potkala s lidmi to je moje zásluha,“ ale vnímá ten fakt, že tu akci musel někdo připravit. Bára už je členem našeho týmu nějaký čas a vždy, když nám už dochází energie, tak nás nakopne zpátky. Za to bychom jí moc rády poděkovaly. Zaznamenal jsem i spolupráci s KHK. Bude dále pokračovat? Nejste spíše konkurenti? Jitka: (Smích) Ne, vůbec. Řekla bych spíš, že se vzájemně doplňujeme. Oni se zaměřují více na větší podniky, my zase na ty menší.

Kačka:

Přesně tak. Já si myslím že ta synergie mezi námi fungovala dobře. Udělal se jeden společný projekt, zvali jsme tam inspirativní osobnosti, pozvali jsme tam lidi, kteří se kolem CIPTU motali, oni to samozřejmě vyhlásili mezi své lidi, napsali ten projekt a tak dále. Myslím si, že jsme se doplňovali dobře. Spolupráce s paní Vašákovou byla fajn. V toto chvíli ale žádné společné projekty nemáme. Uvidíme, co přinese čas.

A jak jsou na tom aktuálně oborové skupiny? Vysvětlily byste, co je jejich cílem?

Kačka:

Každá má trochu jiné cíle, ale obecně jde o to, že se v nich scházejí podnikatelé, z nichž každý má nějaké zkušenosti, ale naopak i nějaké své slabé stránky podnikání. Každý z nich to má jinak a můžou si navzájem pomoct a poradit. Přesahem by měl být také společný projekt.

V tuto chvíli se chystáme rozjet několik nových skupin, ale musíme postupně. První bude skupina Centrum, protože do té mám už 6 zájemců. Lidi, co mají malé krámečky okolo náměstí, jsou právě ti, co mnohdy bojují o svoji existenci zuby nehty.

Musí si hlavně snížit náklady na to podnikání. Oni sice vydělají, ale když prodáváš třeba látky, na metru látky vyděláš třicet korun, na hrnečku máš zhruba to samé, na propisce pětikačku, kolik toho musíš prodat za ten den, aby sis mohl dovolit zaplatit 15 000 Kč za nájem? Třičtvrtě měsíce vyděláváš na nájem a tu čtvrtinu abys neumřel hlady a takhle to má bohužel hodně z nich.

Mým snem je udělat něco jako takový lokální obchodní dům. Už jsem to pár z nich naznačila a vypadali, že je to minimálně zajímá (smích). Uvidíme, co z této skupiny vyleze. Pak chystáme ještě skupinu Obchod a marketing a skupinu Začínající podnikatelé. Master Mind ženy, které vede Bára Klenčíková, se pravděpodobně rozroste do druhé skupiny, protože ženy jsou v tomto ohledu dost aktivní a chtějí sdílet, tudíž je tam už zástup čekatelek.

I když se navenek můžete mnohým jevit jako potápějící se loď, je vás méně, nemáte tolik prostředků, z našeho rozhovoru nemám pocit, že by to tak bylo. Naopak mi připadá, že máte spoustu plánů a elánu.

Kačka:

Jo, je to tak. I když jsme chvíli byly zhrzené a je nám líto, že nás město nevnímá jako partnera, kterého by chtělo dále podporovat, jedeme dál. V podstatě to teď záleží jen na tom, jak to uchopíme i z hlediska toho, že nemáme na naše platy. Já mám své podnikaní, takže mně to až tak nevadí, pro mě je to doplňková činnost, ale Jíťa si musí nějak vyřešit to, aby mela práci za peníze, ale zároveň se u té práce stíhala věnovat CIPTU. To nás poměrně dost zbrzdí, spoustu aktivit bohužel nebudeme moct dělat, protože budeme dávat přednost těm, u kterých víme stoprocentně, že nám zaplatí čas, který do toho dáme.

Jitka:

Cítíme se svobodnější a věříme, že i díky této situaci se možná posuneme někam úplně jinam. Nebojím se o nás, jsme silný tým. 

CIPTU může být další místo pro to, aby tady tyto aktivity byly, třeba FuckUp Nights, TEDx…

Co vás na tom vše táhne?

Kačka:

Nám na tom vyhovuje to, což je ta finální myšlenka, že k sobě svou činností přitahujeme podobně praštěné lidi jako jsme my, se kterými můžeme sdílet myšlenky, bavit se s nimi na určité intelektuální úrovni, můžeme snít, vymýšlet co bychom tu chtěli změnit, a to je super.

Jitka:

Je pravda, že nějak aktivní lidi jsou taková sociální bublina. Na vysoké jsem měla velké štěstí na lidi, kteří jsou zajímaví a inteligentní a mají velký rozhled, ale vidím, že nemají úplně tenhle přesah.

Diví se, proč dělám některé své sociální projekty, kdy půlka věcí ti ani nevydělává, ale ty lidi si toho zase váží. Jsou natolik mentálně vzdělaní, že to berou jako přidanou hodnotu.

Jaké máte s CIPTU plány do budoucna?

Kačka:

Určitě bychom chtěly v následujícím roce udělat dvě vetší akce, jednu tu Start Up komunitu a druhou vetší akci, kterou chystáme je FuckUp Night, což je večerní konference, kde známé i méně známé osobnosti sdílejí své příběhy a vypráví, co se jim nepovedlo, ale hlavně jak se z toho poučili a jak šli dál. Jitka to objevila v Praze a já se pro to nadchla. Chtěly bychom to do Trutnova přinést a budeme rádi za každou pomocnou ruku, která přijde.

Jitka:

Má to velké úspěchy v jiných městech a myslíme si, že Trutnov na to má také. Jeden z cílů je taky udržet zde lidi, kteří odchází do velkých měst za nejen pracovními příležitostmi ale i něčím takovým. Z toho důvodu přitáhnout koncepty, které jdou z velkých měst k nám.

Začalo žít Bojiště. Wow! Listování, které dělá Bára Chmelíková, to je úplně luxusní formát, na který chodí narvané kino. Je neuvěřitelné, co dokáže ta hybná síla, ale taky to trvalo dobu, než to vybudovala. Věřím tomu, ze CIPTU může být další místo pro to, aby tady tyto aktivity byly, třeba ty FuckUp Nights, anebo náš vysněný TEDx. Už teď pomalu pracujeme na tom, abychom získaly informace, co je na to všechno potřeba a pobavily se s organizátory těchto akcí. Moc se na to těšíme.

Chtěly byste ještě něco zmínit na konci tohoto dlouhého rozhovoru?

Jitka a Kačka:

Chtěly bychom říct ještě hodně věcí, ale nikdo by to nečetl (smích). Snad jen to, že moc děkujeme všem lidem, kteří chápou důležitost komunity, všem těm, kteří s námi za celou tu dobu spolupracovali a spolupracují, a nakonec i těm, kteří nám hází klacky pod nohy, protože i ti nás nakopávají kupředu. Snad bude naše sklenice ještě dlouho poloplná!