Snažíme se, aby učení bylo co nejvíce provázané s životem, říká Naďa Kalousková z Montessori Trutnov

Spolek Montessori Trutnov zastřešuje výuku podle italské pedagožky, doktorky a vědkyně Marie Montessori v Trutnově při ZŠ Náchodská v Poříčí. Spolek letos spustil dárcovskou výzvu pro nové venkovní zázemí jak pro děti ze školy, tak z okolí. Ať už jsou pro vás pedagogické metody Marie Montessori španělskou vesnicí, nebo se o ně již zajímáte, tento rozhovor by vám neměl uniknout.

Projekt Třída na kolečkách můžete podpořit na dárcovském portálu Darujeme.cz.

Jaké je vaše vzdělání a jaké jsou vaše dosavadní učitelské zkušenosti?

Vystudovala jsem učitelství biologie a chemie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně a učitelství pro 1. stupeň základních škol na pedagogické fakultě téže univerzity. Založila jsem a několik let vedla rodinné centrum, učila jsem na druhém stupni velké základní školy. Stála jsem u zrodu soukromé komunitní školy, kterou jsem v  jejich počátcích vedla. Provázela jsem děti ve věkově smíšené třídě, kde se učili pospolu žáci 1. až 5. ročníku.

Přemýšlení nad různými pedagogickými otázkami mě přivedlo k principům Marie Montessori, kterými se nyní intenzivně zabývám. Jsem absolventkou dvouletého diplomového Montessori kurzu. A protože jsem chtěla, aby vzdělávání dle mých představ nebylo v našem regionu jen doménou soukromých škol, založila jsem se dvěma kamarádkami spolek Montessori Trutnov. V současné době učím první trojročí.

Co vás na Montessori nejvíce oslovuje?

Vede děti k samostatnosti a převzetí zodpovědnosti za svůj život již od nejútlejšího věku. To je dle mého názoru pro život stěžejní dovednost. Učí člověka neztrácet energii hledáním viníka, ale zaměřit se na sebe a nalézt způsob, jak změnit, co mu nevyhovuje.

Základní vzdělávání na Montessori má narozdíl od klasických devíti tříd tři trojročí. V čem je to výhodnější oproti klasice?

Je to přirozenější stav, v životě se také člověk nepotkává jen se svými vrstevníky. Učí to děti být v různých rolích, starší pomáhají mladším, mladší vidí, čím se budou zabývat, až zvládnou úkol, který je před nimi, takže to funguje i jako přirozená motivace. Děti si učivo předávají i mezi sebou, takže je zde i rovina hlubšího porozumění, protože je rozdíl něco umět a umět to předat ostatním.

InzerceReklama Kovarstvi Vydra

V neposlední řadě zde mají možnost zažít si svůj úspěch i ti žáci, kteří by ve třídě vrstevníků pravděpodobně neměli takovou šanci být ostatním nápomocní nebo být dokonce jejich vzorem. Zde ale může například třeťák předčítat prvňákovi. Nebo naopak, pokud je zde žák, kterého například baví matematika, nemusí celé první pololetí počítat do pěti a nudit se, ale může pracovat se čtyřcifernými čísly, pronikat do tajů zlomků nebo záporných čísel, přidat se ke starším nebo jít úplně svojí originální cestou. Těch rovin je zkrátka moc.

Důležité je i to, že se žáci naučí v případě potřeby požádat si o pomoc. To je v dnešním světě založeném na výkonu velmi užitečná dovednost.

Jaké mají děti předměty v jednotlivých trojročích?

V obsahu učiva rozdíl není, snad jen v názvech – my máme Kosmickou výchovu. Děti se neučí jednotlivé předměty. Jako funkčnější vidíme provázat tyto předměty souvislostmi.

Děti mají úkol týdne, který musí za týden splnit. Je ale na nich, kdy to udělají. Učí se tím plánovat si povinnosti. Někteří si ho vypracují první blok v pondělí, jiní to dělají po troškách každý den, další si to nechají až na poslední den. Mimo úkol týdne se v průběhu vyučování zabývá každý tím, co si sám vybere. Takže někdo třeba píše svůj příběh, jiný se zabývá lidským tělem a další počítá, kolik by mu bylo let, kdyby to bylo možné a žil by na jiné planetě Sluneční soustavy. Často se stává, že co žák, to jiné téma. Někdy se samozřejmě domluví a pracují v různých skupinkách. Mohou si zkrátka zvolit, čím se budou zabývat. Pravidlo ale je, že když si něco vyberou, tak to také musí dokončit. Tento princip je pro všechna trojročí společný, samozřejmě úměrně věku roste i náročnost výzev.

Snažíme se, aby učení bylo co nejvíce provázané s životem. Ve třetím trojročí pak tato snaha vrcholí. V sedmém a osmém ročníku děti nejsou příliš nastaveny na intelektuální činnost, zažívají hormonální bouři a snaží se zjistit, kdo vlastně jsou. Chceme jim dát možnost zažít si, co všechno dokážou. Takže počítáme s tím, že si povedou svoji vlastní firmu, kde využijí vše, co se doposud naučily, a budou se učit další věci, které budou potřebovat.

Pronajali jsme si od města hektar zanedbaného pozemku, který si promění podle vlastních potřeb a představ. Budou zde například pěstovat bylinky, z kterých budou vyrábět třeba mýdla. A celý proces bude v jejich rukou, včetně návrhu a realizace obalového designu, propagace, kalkulace, distribuce, evidence tržeb, komunikace se zákazníky, tvorby a správy webu. Stejně tak zde mohou uspořádat výstavu nebo koncert. To necháme na nich. My máme pouze roli průvodce, provedeme je celým procesem, ale iniciativa musí vzejít od dětí.

Předpokládáme, že v průběhu třetího trojročí tito mladí lidé přijdou na to, co je naplňuje a čím se chtějí zabývat, a v devátém ročníku se vrátí „do lavic“, aby se připravili na přijímací zkoušky.

Chápu správně že kosmická výchova je souhrn veškerých věd a disciplín, které se vyučují v běžných školách?

Ano, chápete to správně.

Žák navíc prohloubí znalosti a dovednosti v tom, co je jeho srdcová záležitost

Zmiňujete přijímací zkoušky. Jak je s hodnocením žáků? Přeci jen střední školy vyžadují prospěch z posledního pololetí 8. a prvního z 9. třídy.

My hodnotíme slovně. I na vysvědčení dostává žák v podstatě dopis, kde je popsáno, co se mu daří, na co je třeba se ještě zaměřit a kde jsou jeho silné stránky, o které se může opřít. Pro potřeby střední školy se toto hodnocení pak převádí do známek.

Nepotýkají se pak děti na střední škole s problémy typu chybějícího vzdělání v určitých předmětech vzhledem k tomu, že přecházejí z prostředí, které si sami utvářejí do prostředí, které je tvořeno osnovami a požadavky na úspěšnost ve všech předmětech?

Základní přehled učiva získá žák u nás v podstatě stejný jako v „běžné“ škole, jen jiným způsobem. Navíc ale prohloubí znalosti a dovednosti v tom, co je jeho srdcová záležitost. Nám zatím žádné děti z devítky nevyšly, to bude trvat ještě tři roky, ale zkušenosti z jiných Montessori škol v naší republice nic takového neukazují.

Pro doladění případných mezer slouží právě devátý ročník. Myslím, že všeobecně se v našem školství podceňuje smysl vzdělávání. A děti, které vědí, proč se mají něco naučit, se to v případě potřeby naučí daleko snadněji, než když tak činí, protože je to „v osnovách“.

Myslím, že o tom svědčí i spousta příkladů ze života každého z nás, kdy zejména chlapci, kteří v klasickém základním školství nejsou příliš úspěšní, často patří na vysokých školách k velmi zaníceným studentům, či úspěšným podnikatelům s neotřelými nápady či produkty. Bohužel se už nedozvíme, kolik takových potenciálů bylo v zárodku „utlučeno“ nesmyslným porovnáváním.

Mám ráda následující vtip, který jednoduše demonstruje to, co se tu snažím říct:

Montessori využívá k výuce speciálních pomůcek. V čem jsou tak speciální a jak pomáhají dítěti se lépe rozvíjet?

Prostřednictvím pomůcek děti při učení zapojí více smyslů, sluch, zrak a hmat propojí s pohybem. Pomůcky slouží k tomu, aby si daný jev mohl žák „osahat“. Spoléháme na to, že co projde rukama, dotkne se i srdce. (úsměvně)

Mohla byste uvést příklad takovéto pomůcky? Jak vypadá, k čemu slouží a jak se s ní pracuje.

Jednou ze základních Montessori pomůcek, se kterými pracují již děti v Montessori školce, je zlatý perlový materiál. Slouží k pochopení konceptu desítkové soustavy, pomáhá dítěti utvořit si představu množství a orientovat se v řádech. Dítě si doslova osahá základní početní operace. Při přechodu přes řád musí například deset jednotek vyměnit za jednu desítku, takže opravdu pochopí početní operace. Navíc je to opravdová výzva – velká čísla. Zatímco v klasické třídě prvňáci počítají celé první pololetí do pěti, protože učebnice a pracovní sešity jsou tak prostě koncipované, tak u nás děti pracují s čtyřcifernými čísly. A pokud se chtějí pustit do milionu, seznámíme je s pomůckami, které jim to umožní.

Ono je to vlastně stále počítání do devíti, v žádném řádu víc napočítat nelze, ale děti jsou nadšené, že pronikají do velké matematiky a opravdu pochopí princip desítkové soustavy. A pokud chtějí, mohou se vrhnout i na jiné soustavy. Zkrátka jen místo hrušek nebo jablek počítají jednotky, desítky, stovky, tisíce, desetitisíce aj.

Ke každému dítěti přistupujeme individuálně a reagujeme na jeho potřeby

Chápu správně, že dítě nemůže na Montessori vůbec propadnout?

Teoreticky propadnout může, nemáme sice známky, ale stále se na vysvědčení uvádí, zda žák prospěl s vyznamenáním, prospěl nebo neprospěl. Ale vzhledem k tomu, že učivo nedělíme na ročníky, pouze směřujeme k tomu, aby na konci pátého ročníku obsáhl závazné výstupy, je to velmi nepravděpodobné. A znalosti jsou jen jednou složkou z toho, co hodnotíme. Stejně důležité jsou pro nás i sociální aspekty, přístup k práci a podobně.

Děti se vyvíjejí skokově a může se například stát, že v prvním ročníku dítě ještě nedokáže rozlišit hlásky na začátku či na konci slova, což ho přirozeně velmi limituje ve schopnosti čtení. Jednoho dne to tam ale naskočí a pak následuje ohromný skok. Tím nechci říct, že čekáme se založenýma rukama, snažíme se to podpořit, ale máme respekt k jeho vývoji. Na konci druhého ročníku už nemusí být patrné, že v prvním ročníku nebyl žák schopen přečíst slovo. Proto vidím obrovskou výhodu nedělit učivo na ročníky. Stejný žák ale může třeba bravurně s pomůckou sčítat, odčítat, dělit a násobit čtyřciferná čísla a řešit poměrně složité slovní úlohy (pokud mu někdo přečte zadání).

Jsou zde podle vás děti, pro které nemusí být Montessori nejvhodnější?

Nemyslím si, že jsou děti, pro které Montessori systém není vhodný, ale jsem si jistá, že jsou rodiny, pro které není vhodný.

Pokud my vedeme dítě k samostatnosti a doma za něho vše dělají rodiče nebo naopak dítě funguje na rozkazech a zákazech, zpravidla se stává, že rodiče od školy očekávají něco, co jim škola nenabízí a nabízet nechce.

Jak reaguje, či spíše, jak přistupuje Montessori vzdělávání na poruchy učení u dítěte?

Ke každému dítěti přistupujeme individuálně a reagujeme na jeho potřeby, takže nerozlišujeme přístup k dětem se speciálními vzdělávacími potřebami a k ostatním.

Je podle vás v něčem klasické vzdělávání dobré či lepší, než Montessori?

To souvisí s předešlou otázkou vhodnosti. Nemyslím si, že lze říct, co je lepší a co je horší. Každému vyhovuje něco jiného. A proto je skvělé, že existuje výběr.

Co byste ráda vzkázala rodičům, kteří se o Montessori zajímají, ale mají pochyby či obavy, ať už o své děti, že se nenaučí vše potřebné, tak obavy z reakcí okolí na to, že jejich děti jsou na alternativním vzdělávání?

Ať se přijdou podívat. (úsměvně) Zkušenost je nepřenosná. A aby si definovali, co od školy opravdu očekávají. Zásadně se nesnažím nikoho přesvědčovat.

Jaké přínosy přinese Motýlí zahrada jak Montessori, tak i dětem z Poříčí?

Zažijí si, že je možné zanedbaný kus země přetvořit v místo plné života. Že mohou svoje okolí stejně jako své životy tvořit dle svých představ. Naučí se spoustu praktických věcí od přitlučení hřebíku po jednání s úřady, okusí si, jaké to je starat se o vlastní firmu. Bude to prostor, kde mohou realizovat své sny, ať už to je „dům na stromě“ nebo uspořádání koncertu, výstavy či péče o zraněná zvířata. Ale samozřejmě to nebude přes noc, takže budou mít možnost se naučit i trpělivosti. (úsměvně)

Obyvatelům Poříčí přinese možnost zapojit se do komunitních aktivit. A jsme otevřeni také impulzům z venku, pokud by někdo u nás chtěl realizovat svoje sny.

Čím mohou místní pomoci Montessori Trutnov, když pomineme podporu projektu Třída na kolečkách?

Do projektu Třída na kolečkách teď směřujeme většinu energie, ale kromě toho nás místní mohou podpořit mnoha dalšími způsoby, například nákupem našeho univerzálního kalendáře, na tvorbě kterého se podílely děti z prvního trojročí. Je možné ho začít používat třeba v září se začátkem školního roku. Jiná forma podpory může být návštěva nějaké naší akce nebo účast na našem Montessori semináři. A v neposlední řadě bychom za velkou pomoc považovali i to, že pokud s naší pedagogikou nesouzní, a to je v naprostém pořádku, dopřejí tuto volbu těm, kterým vyhovuje.