Pro nás je to taková trilogie – kafe, kytka, dort.

Ani kavárna, ani květinka a ani cukrárna. Jana s Kateřinou provozují již druhým rokem podnik Lesa v Jihoslovanské ulici a jak samy říkají, pro každého je Lesa něčím jiným a každý si zde najde to své.

Dámy, představíte se nám?

Jana:

Já jsem Jana Doubrava, je mi dvacet devět a jsem původem z Trutnova. Před Lesa (pozn. Název se neskloňuje) jsem studovala materiálovou chemii, k tomu trochu pracovala s manželem v jeho pojízdné kavárně a také v kavárně v Červeném Kostelci. Pak jsem šla na mateřskou.

V Lesa peču dorty, jsem vdaná a mám jedno dítě a pejska.

Kateřina:

Já jsem Kateřina Kokešová, letos mi bylo třicet let, jsem ze Rtyně v Podkrkonoší, ale momentálně bydlím tak napůl v Trutnově. Manžela nemám, dítě taky ne (směje se).

Studovala jsem anglickou filologii. Po škole jsem pracovala přes dva roky na obchodním oddělení s hutním materiálem, poté jsem nějakou dobu pobývala v Anglii a těsně před Lesa jsem pracovala v kavárně v Kostelci jako Jana.

V Lesa mám na starosti květiny, které jsou velmi pojaté naším vlastním stylem, kdy jsou třeba napůl koupené, napůl natrhané na zahradě či na louce a většinou ta vazba obsahuje právě směs všeho možného, vídaného i nevídaného. V tom je to asi výjimečné. Nejsme klasická květinka.

Odkud se vy dvě znáte, z předchozí práce v kavárně, nebo vaše známost trvá déle?

Jana:
Známe se z předchozí práce. Neznáme od dětství, nebo ze školy, jak si lidé často myslí, ale jen čtyři roky a myšlenka vybudovat Lesa vznikla asi po roce a půl od seznámení.

Pro lidi, co vás neznají, jak byste Lesa popsaly?

Kateřina:
Pro nás je to taková trilogie – kafe, kytka, dort. Není to ani květinka, ani kavárna, ani cukrárna. Je to různorodé a lidé to vnímají různě. Pro někoho je to kavárna, někdo chodí do cukrárny a někdo si k nám chodí pro kytky. Pro každého to je něco jiného.

Jana:
Je to snoubení všeho, co děláme, ať už dohromady, nebo každá zvlášť. Ten původní nápad byl dělat vše, a buď se ujme něco z toho, nebo se to bude doplňovat. Nakonec se to hezky doplňuje. V zimě děláme adventní věci, v létě svatby a podobně.

Co znamená název Lesa?

Kateřina:
Je to konkrétně nekonkrétní název (směje se).

Jana:
Je to takový abstraktní název. My jsme přemýšlely nad názvem, který by lidem naznačoval ono spojení kafe – kytka – dort, ale nic jsme nevymyslely. Nakonec jsme se nějak dobraly k názvu Lesa a tak to zůstalo. Někomu to evokuje les, protože to tu máme takové přírodní, ale není to tak.

Jak přišel nápad začít podnikat?

Kateřina:
Jana byla tehdy na mateřské, když jsem odešla ze své práce a přemýšlela, zda budu cestovat po světě, nebo jestli spolu něco nerozjedeme. Nejspíš jsme se střetly v nějakou dobrou chvíli, kdy já jsem chtěla pracovat s květinami, Jana skvěle pekla a kávu jsme měly společnou.

Jana:
Narazily jsme na tento volný prostor. Přišel nám ideální, tak jsme se pustily do společného podnikání. Myslely jsme si však, že to bude jednodušší, než to ve skutečnosti bylo.

Vy jste otevíraly v říjnu roku 2017. Jak na ten první den a na začátky celkově vzpomínáte?

Kateřina:
První den byl organizovaný chaos (směje se). My jsme to tu vše naaranžovaly a naklidily, ale pak jsme zjistily, že nemáme vůbec promyšlenou kavárenskou přípravu. Jak je nám příprava kávy tolik vlastní, tak jsme se vůbec nezamyslely nad základními věcmi.

Jana:
Přesně tak (směje se). Ten první den jsme se věnovaly věcem, o kterých jsme si myslely, že jsme na ně připravené, ale nebyly. A tak vznikly například naše legendární podtácky z dřevěných odřezků namísto talířků, protože až v tu chvíli nám došlo, že nemáme žádné talířky pod kávu a nic jiného nebylo. Lidi si to u nás následně strašně oblíbili (směje se).

Pak jsme tu čtrnáct dní téměř bydlely a byly jsme tu vždy do desíti až jedenácti večera, až nám došlo, že to takhle dál nejde a že tu nemůžeme být pořád.

V čem byl ten problém, že vám to bralo tolik času?

Jana:
Přes den jsme obsluhovaly a po zavíračce se peklo. Vymýšlely jsme nové recepty, vše uklízely, chystaly a jezdily nakupovat do Tesca, které mělo tehdy ještě do půlnoci.

Tenkrát jsme měly i šest dní v týdnu otevřeno, přičemž o sobotách, kdy zavřeno bylo, jsme stejně musely péct, dělat práci dopředu a byly jsme tu pořád. Věděly jsme, do čeho jdeme, ale i přesto to bylo náročné. Opravdu jsme tu žily. Do toho jsme pekly dorty, které jsme poté rozvážely. Bylo toho hodně, ale byly to super časy (úsměvně).

Kateřina:
Zatímco Jana pekla, já jsem myla vázy na kytky, objednávaly jsme kytky, Vánoce byly na krku, takže jsme musely začít přemýšlet nad výrobou vánočních dekorací, vymýšlely jsme to a objednávaly, přičemž jsem ani neměla tušení čeho kolik.

Teď už je to jiné, od té doby máme výpomoc, třeba na úklid, ale jinak jsme po celý rok byly na vše samy. Byl to ale krásný čas, hlavně obsahoval ten začátečnický elán. Teď už je to ale jiné a víme opravdu co a jak (úsměvně).

Co vám ze začátku na váš podnikatelský záměr říkali vaši blízcí?

Jana:
Všichni měli strach, aby se nám dařilo a aby to vydělávalo. Říkali: „Běžte do toho, ale dobře si to spočítejte.“ Teď nám říkají, ať si to trochu srovnáme, abychom se z toho nezbláznily.

Kateřina:
Což nám říkali asi už ze začátku (směje se). Například o Vánocích jsme byly natolik vyřízené, že jsme byly schopny maximálně sedět a hledět do prázdna. Neměly jsme tehdy žádné dárky. Byla tam ale velká podpora.

Jana:
Dělaly jsme si legraci, že všichni dostanou poukázky k nám (směje se). V našich začátcích jsme braly všechny zakázky a neuměly jsme říkat ne. I dnes s tím máme trochu problém, ale už jsme si vytyčily určité mantinely, co se braní zakázek, tak stanovování času pro odpočinek týče.

Z čeho tedy Lesa nejvíce žije? Z kávy, kytek nebo dortů?

Jana:
Ze všeho. Je v tom určitá symbióza.

Kateřina:
Hezky se to doplňuje. Přes léto svatby, o Vánocích cukroví a adventní věnce, do toho lidé chodí na kávu. Také pořádáme brunche a vše dohromady to krásně funguje.

V dnešní době jsou populární různé veganské a raw zákusky, dorty a sladkosti. Jste i v tomto schopny zákazníkům vyhovět?

Kateřina:
Řekla bych, že s velkým nadhledem, protože veganské zákusky dělá Jana už od pravěku. (směje se)

Jana:
Snažíme se vyhovět, aby zde bylo vždy něco veganského, bez lepku, bez cukru. Na veškeré pečení a vaření používáme hlavně skutečné suroviny, jako jsou ovoce, zelenina, ořechy, kvalitní mléčné výrobky a tak dále. Nepoužíváme žádné stabilizátory ani ztužovače, vše je čerstvé a je na každém, zda si dá vegan raw koláček, nebo tvarohový lesňoplod.

Co si u vás tedy zákazníci nejvíce chválí?

Kateřina:
Já si myslím, že každý si najde to svoje, co ho baví nejvíc.

Máme ale skvělý pocit z toho, když někdo přijde a objedná si dort, kytku, k tomu si zde posedí s kávou, později přijde se svou polovičkou na brunch až nakonec příjdou s tím, že se chtějí brát a chtějí od nás svatbu.

Jana:
Někoho baví káva, někoho kytky, někdo chodí na oběd, na polívku, slaný koláč, na brunch. Máme toho tolik, že si každý najde něco. Někdo má třeba rád i nás (směje se).

Spoustě lidí se třeba líbí, jak je zařízený interiér, který si my už ani neuvědomujeme. Nebyl nijak zvlášť plánovaný a vznikal za pochodu zcela nahodile nebo omylem. Téměř nic tu není nové, je zde obroušený starý nábytek, něco jsme si samy vyrobily a něco nám někdo dal.

Jak se vám spolu pracuje?

Jana i Kateřina:
(jednohlasně) Dobře!

Kateřina:
Občas se stane, že si musíme vyměnit nějaký názor, ale vyměníme si ho rychle a najednou (úsměvně).

Jana:
Taky se umíme vzájemně pochopit.

Vy si ani moc „lézt do zelí „nemůžete, když jedna z vás peče a druhá se stará o květiny, není tomu tak?

Jana:
Někdy si názory vyměníme. Přijdu a řeknu „Nemáš tu málo kytek na to, že je Valentýn?“

Naopak, občas jsem já už zoufalá z toho, jaké nové příchutě dortů péct, anebo mě už nebaví zdobit, tak Káťa něco vymyslí, ozdobí, udělá korpusy a podobně.

Kateřina:
Doplňujeme se. Nešlo by, aby se mně nelíbily a nechutnaly dorty a koláče, a jí zase kytky, které dělám.

Kdo vám je největší oporou?

Jana:
Pro nás obě je to asi můj manžel, který nám vyrobil interiér a chodí sem pomáhat, hlavně vařit a péct. Dále rodiny a kamarádi, kteří nám tu pomáhají, nebo nás naopak od toho vytrhnou, abychom si odpočinuly.

Kateřina:
Dále lidé, kteří k nám chodí. Chválí nás, i když si už myslíme, že to ani nejde. Například se vymýšlí stále nové příchutě koláčů. Člověk si říká, že zákazníci už vyzkoušeli vše a stejně vede klasika – mrkváč. Lidi přijdou a řeknou, jak je výborný, což nás potěší, že i po sto padesáté sedmé jim ten mrkváč pořád chutná.

Je v Trutnově někdo, s kým spolupracujete a chtěly byste mu touto cestou nějak poděkovat?

Kateřina:
Asi celá Jihoslovanská ulice, protože je skvělá v tom, že je tu vše. Je tu zelenina, papírnictví, bioobchod a pekařství. My ráno vybíháme, dokupujeme spoustu věcí v průběhu dne, snažíme se je tu podporovat a oni zase chodí k nám.

Co pro vás vaše podnikání znamená?

Jana:
Podle mě je to další dítě, za kterým stojíme jenom my a je naše. I když jsou zde chyby, kolikrát nestíháme a je tu bordel, tak vím, že jsme udělaly více než sto procent pro to, aby tomu tak nebylo.

Kateřina:
Já nevím co bych dodala! (směje se) Je to takové miminko. Já si ani neumím představit, že bychom se třeba přesouvaly, nebo opustily tenhle prostor.

Jak se vám v Trutnově celkově podniká?

Jana:
Trutnov byl od začátku jasná volba. Přijde mi to jako ideální město – ne moc velké, ani moc malé. V té době, kdy jsme se rozhodly otevřít, jsme měly pocit, že je zde málo podniků s konceptem a s vlastním duchem.

Kateřina:
Jak říká Jana, Trutnov byl jasný. Osobně mám k němu vztah, chodila jsem tu na Obchodní Akademii, rodiče a přátelé zde pracují a já, ačkoliv jsem ze Rtyně, tak sem jezdím celý život. Vy CIPTU znáte, dělaly jste pro něj občerstvení na akce v minulosti.

Víte o službách, které nabízí a využíváte je?

Kateřina:
Jelikož v CIPTU je jedna má dobrá kamarádka Jitka Mertlíková, tak pojem o CIPTU mám. Vím, že podporují zdejší podnikatele, pořádají různé akce a setkávání.

Jana:
Já jsem například využívala dětskou skupinu Cipťáček pro mou dceru, než šla do školky a bylo to super. Napadají vás další akce, které by CIPTU mohlo pořádat? Jana: Líbilo by se mi školení z hlediska ekologie. Ráda bych se dozvěděla, co by se při podnikání dalo udělat lépe vůči přírodě.