Musíte se vzdělávat, růst a pořád vás to žene dopředu

Vídat svou drahou polovičku v práci i doma? Pro někoho noční můra. U Silvie a Nika to však neplatí. V realitách pracují už dvanáct z let, z toho necelé dva roky provozují v Trutnově svou vlastní realitní kancelář NSG. V čem spočívá práce makléře, jaké plynou ze spolupráce s realitní kanceláří výhody pro zákazníka a jak je to s nekalými makléři u nás v republice? Nejen na to vám odpoví manželé Grohovi.

Mohli byste se čtenářům představit?

Silvie:

Jmenuji se Silvie Grohová, jsem z Trutnova a v realitní činnosti pracuji již dvanáctým rokem a rok a půl máme svou realitní kancelář NSG – nemovitosti s garancí. Jsme svobodomyslní lidé, chceme pracovat sami na sebe a dělat dobrý profesionální a férový obchod pro lidi a poskytovat jim lidskou službu, aby se cítili komfortně při prodeji své nemovitosti.

Zálib máme spolu hodně, tedy bylo jich hodně. Teď rekonstruujeme tři sta let starý dům. Jinak se ale věnujeme sportování, k čemuž nás nutí naše převážně sedavá práce. Chodíme běhat, jezdíme na kole se psem do lesa, dále máme hektar půdy. Pěstujeme ovoce a zeleninu, chováme slepice, husy, kačeny, psa a kočku (směje se), což přinesla právě ta nemovitost, která přišla právě díky naší profesi.

Nik:

Já se jmenuji Nikola Groh, je mi 46 let a jsem původem z Vrchlabí. K této činnosti jsem se dostal přes manželku zhruba před dvanácti lety. Sneseme se, vyhovujeme si a práci děláme stejným směrem se stejný myšlením. A to i doma. Není to tak, že bychom se v práci museli přetvařovat a doma na sebe štěkali. (úsměvně)

Když je čas, rád rybařím. Měl jsem to dříve jako sportovní koníček, ale teď to mám jako útěk od civilizace. Nechodím na průmyslově nebo komerčně zalidněné rybníky, ale jdu raději někam na řeku mezi města, zalezu do roští, nejlepší by bylo v pátek zalézt a v neděli vylézt a nevidět jediného člověka. Tak odpočívám. (úsměvně)

Inzerce

Reklama Kovarstvi Vydra

Co jste dělali před realitami?

Silvie:

Původně jsem zdravotní sestra, pak jsem studovala hotelový management a pracovala v gastronomické branži. Můj sen bylo mít vlastní penzion, na což jsem si chtěla vydělat v realitách, ale to se nestalo. (směje se)

Máte to stále v plánu?

Silvie:

Ne, už ne, už nechci. (směje se) Teď máme ten starý dům s vizí do budoucna. Je to ve Starém Rokytníku – kolem louka, les, taková polosamota. Je to stavěno, jak tomu bylo kdysi, kdy máte obytnou část, dvorek, stodolu a okolo ovocný sad a pozemky. K tomu máme to malé domácí zvířectvo.

Moje představa a vize je nabídnout to rodinám s dětmi. S dětmi proto, že jim dnes podle mě chybí babička na venkově. Dnes hodně babiček v paneláku a dětem chybí ten únik do přírody. Mohli by si zkusit pást husy, nebo se honit za kočkou, za psem, zakopnout, spadnout do bláta, poštípat dříví, pomoct na zahradě nebo jít s tátou do lesa na dřevo. To vše se tam dá praktikovat. Proto by se mi líbilo, kdyby tam přišly rodiny, ženy něco uvařily, děti si hrály na dvoře a chlapi šli na dřevo do lesa. Chlapům chybí ta mužská práce, to mužské společenství a ženám možnost poklábosit, být v přírodě venku a být uvolněné. Nejdříve to ale musíme zrekonstruovat.

A vy jste dělal před realitami co?

Nik:

Když to vezmu zeširoka, po vojně jsem nastoupil do fabriky, kde mi to nevyhovovalo. To bylo ještě takové to komunistické, kdy jsem bral 4 000 Kč a kluci u podnikatelů si vydělávali daleko více. Našel jsem si tedy zaměstnání v pražírně kávy u soukromníka, kde jsem vydělával třikrát tolik. To bylo v roce 1991. O rok později jsem si pořídil živnostenský list a rozvážel jsem kávu po Východočeském kraji.

Díky tomu zaměstnavateli jsem se k tomu dostal, vyšel mi vstříc zkrácením pracovní doby, čímž jsem přičichl k podnikání a jako vyučený strojař jsem si založil kovovýrobu. Pak přišla v roce 2008 krize, která mě totálně smetla. V roce 2007 jsem však poznal manželku a o rok později jsme v realitách začali dělat spolu

Vy jste již zmiňovali, že máte v manželství i společném podnikání harmonii…

Nik:

Jde to a funguje to. Jsme tu spolu každý den, malinko se každý zaměřujeme na něco jiného, manželka je více duchovně založená. Teď dokonce přes jednu kamarádku, která se zabývá ezoterikou, vymítají duchy z nemovitostí a kletby, aby se to prodalo, to vám řekne sama, kupodivu to funguje, ačkoli na to moc nevěřím. (úsměvně)

A jak vzpomínáte na začátky ve vlastním podnikání?

Silvie:

Rádi. Ono to pořád trvá, protože máme realitní kancelář rok a půl. Předtím jsme pracovali v celorepublikových realitních kancelářích, kde jsme se tu práci naučili. Pokud máte vlastní realitní kancelář, musí toho člověk hodně umět a my jsme do toho šli po mnoha letech zkušeností a možnostech spolupracovat s různými firmami v Trutnově. Díky tomu, že jsme měli ty kontakty, tak jsme měli odvahu si realitní kancelář založit.

Určitě to bylo velké rozhodnutí, kus odvahy, hodně práce a investic, ale jsme svobodní, mám pocit, že se energie uvolnily a lidé za námi jdou daleko víc, než když jsme byli ve velké společnosti. Můžeme dělat osobnější obchod a servis pro lidi. To si myslím, že je dnes důležité, vybudovat si vztah ať už s tím prodávajících nebo s kupujícím, aby vám důvěřoval, šel za vámi, aby z vás cítil profesionalitu, možnost komplexní služby a aby tam byl čas na ně, protože doba je rychlá. A abychom to nebrali jako na páse, ale individuálně přistupovali ke každému klientovi a jeho potřebám, protože prodej nemovitostí je o potřebách. Určitě jsem ráda, ráda na to vzpomínám a dále to rozvíjíme.

Nik:

Možná bych to více upřesnil. Ten začátek přechodu do vlastního byl poměrně těžký. Pustili jsme se do toho v době, kdy tu začal platit zákon o GDPR, což jsme museli řešit s právníky na vlastní triko z vlastních financí. U velkých realitních společností to vše bylo zajištěno, makléři jen vykonávali svou činnost. Tady jsme museli být manažeři, právníci, obchodníci… Finančně to bylo náročné, ale jak říká manželka, nemusíme se tolik honit, můžeme dělat méně obchodů s větším klidem a klientům se více věnovat a poskytnout jim lepší servis.

Vaše působnost je jen na Trutnovsku nebo zasahujete i dál?

Nik:

Vzhledem k tomu, že jsme byli ve velkých síťových realitních kanceláří, kde probíhaly hodně setkání, semináře a školení, tak se známe s tolika makléři, že jsme schopni prodávat nemovitosti po celé republice i na dálku. Silvie: Převážně je to Trutnovsko a v Jižních Čechách i na severu máme kamarády z té předchozí realitní kanceláře, kde všichni jsou ochotni a vídáme se. Teď s nimi v listopadu jedeme do vinného sklípku. Pořád ta spolupráce funguje a jsme schopni prodat cokoliv kdekoliv. (úsměvně)

Zákazník ušetří peníze a má možnost využití moderních marketingových nástrojů

Co zákazník získá, když prodává nemovitost přes vás namísto sám na sebe?

Nik:

V první řadě jde o peníze. Realitní kancelář prodá zhruba o deset až dvacet procent nemovitost lépe než on sám. Ty možnosti má člověk samotný omezené. Pokud kancelář pozve profesionálního fotografa, ty fotografie na internetu vypadají daleko lépe. Pokud má kancelář zadat inzerát na realitní servery, jednou to zpracuje, klikne a rozletí se to po celém internetu, kdežto klient by musel fotografie nahrávat, zadávat popisky a vše kolem sám. Nehledě na to, že fyzickou osobu ta placená inzerce stojí daleko více peněz než realitní kancelář. A to nemluvím o dalších věcech.

Nemovitost umíme připravit na prohlídky, klienty specifikovat předtím, než je vpustíme na prohlídku. Jsme schopni přivést klienta, který tu nemovitost je schopen zafinancovat, má o tu nemovitost vážný zájem, protože už si ji prohlédl z fotografií, viděl ji a má o ní nějaké informace. Je toho spousta.

Silvie:

Ušetří peníze a má možnost využití moderních marketingových nástrojů, ať je to profesionální fotograf, půdorysy, dnes i sken nemovitosti. Je zde hodně výhod, ale je pravda, že by si měl dát pozor, s kterou kanceláří a kterým makléřem. Udělat si nejlépe výběrové řízení, ale určitě spolupracovat s realitní kanceláří.

Kdybych za vámi přišel s tím, že chci přes vás prodávat nemovitost, jaký sled událostí tím pro vás nastává?

Silvie:

Seznámení se s vámi a nemovitostí, jak s právním, tak i technickým stavem a vašimi potřebami. To znamená, jak rychle spěcháte na prodej, jestli budete kupovat novou nemovitost nebo se stěhujete – cokoliv v závislosti na situaci. Pak začíná nábor nemovitosti, jako je focení, někdy i úklid, protože prodává hotelový efekt fotek a buďto se zve profesionální fotograf, nebo to zvládneme sami. Může být sken nemovitosti, kdy vyrábíme půdorysy ve 2D a 3D. Pak zadáváme inzerci, pracujeme s mnoha servery, Facebookem, Instagramem, dnes těch možností je více jak inzerovat a propagovat, nebo je i web nemovitosti. Pak jsou prohlídky, financování pro klienta s naší hypoteční specialistkou, právní servis, kupní smlouvy, smlouvy o úschově u advokáta, přepis na katastru a daňové přiznaní. Někdy i stěhováni a vystěhovávání.

Založili jsme stěhovací firmu, abychom mohli lidem pomoct se přestěhovat.

Nik:

Kdybych to měl shrnout, realitní kanceláře prodají nemovitost za vyšší kupní cenu a tak, aby klientovi ušetřili spoustu starostí a času s průběhem obchodu.

Bez čeho se realitní makléř neobejde? Ať už jde o tu spolupráci s fotografem nebo právníkem. Co to obnáší?

Silvie:

Potřebujeme hypotečního specialistu, dobrého právníka, profesionálního fotografa, který má i dron a člověka, který může skenovat nemovitost a potom jsou další navazující řemesla a služby jako je bytová designérka, zahradnice a stěhování.

Povahově bych řekla profesionalita a taková přirozená slušnost. Lidskost, aby to nebyl jen zatvrzelý obchodník, který řeší jen peníze a individuální přístup, protože s každým člověkem se jedná jinak. Umět si ho přečíst a podle toho k němu přistupovat.

Nik:

A nesmíme zapomínat zejména na školení a semináře, kde se dozvídáme novinky z realitního trhu. Kdybychom vynechali nějakou novelu zákona, která nám unikla a byla důležitá pro prodej, mohli bychom zapříčinit nějaký právní problém nebo něco takového. Na „stará kolena“ se musíme učit s Instagramem, Facebookem a doplňkovými aplikacemi, aby byl náš výstup profesionální. Musíme jít s dobou a nedá se nic dělat. (úsměvně)

To podle mě ale upevňuje váš vztah k vlastnímu podnikání. Nebo jak vy sami vnímáte své podnikání?

Nik:

Je to hodně osobní záležitost. Takové naše miminko.

Silvie:

Na jednu stranu svoboda, na druhou závazek. Dále vás ta práce nenechá stagnovat, pořád se musíte vyvíjet a neustále se vzdělávat. Nemůžou to dělat lidi, kteří se naučí něco a chtějí jít si v té zaryté koleji. Tím je to však pro nás zajímavé. Pořád rosteme.

Nik nedávno šel do lesa na procházku s naším psem a napadlo ho, že by rád předal naše zkušenosti lidem. Narážíme na to, že studenti vycházející ze školy nemají finanční gramotnost a celkově mi příjde, že lidem chybí. Žijí na dluh, nikdo si nespoří a nepřemýšlí nad tím. Kdykoliv se může něco přihodit. Z ničeho nic budete potřebovat něco zaplatit, třeba nabouráte auto, a když lidé žijí od výplaty k výplatě, je to velký problém. Každý minimálně jednou za život řešíme koupi nemovitosti, nebo kdyby pronájem a dnes ze zákona může být až pětinásobná kauce. To je taky plno peněz najednou. Proto jsme se domluvili na Obchodní Akademii a přednášíme témata typu co obnáší práce realitního makléře, jaké jsou fáze toho obchodu, obchodní dovednosti a finanční gramotnost.

A jaké máte ohlasy od studentů?

Silvie:

Tak znáte studenty, ti vám zatleskají… (směje se)

Nik:

Ale tak se přiznej, dneska jsi dostala zprávu. (úsměvně)

Silvie:

Na přednášce jsem znala jednu holčinu, tak jsem se jí zeptala, jestli to pro ně bylo pochopitelné a ona řekla, že ano, protože jejich učitel jim to není schopný vysvětlit tak, aby to oni pochopili. Je to samozřejmé. Učitel na OA musí mít hlavně všeobecný přehled.

A zřejmě nemůže mít takovou praxi jako vy.

Silvie:

My v tom jedeme 12 let. Ten obchod se opakuje, a i když je pokaždé jiný, základ máme zarytý. Ta holčina byla ráda a je to taková první odezva. Některé děti však komunikují, hodně se jich ptáme, ale tak ony jsou stydlivé.

Nejraději by se schovali za penál, že? (úsměvně)

Silvie:

No to já taky, když jsem tam byla poprvé. (směje se) Ale teď už to je lepší. Vnímám to tak, že něco předáváme, zároveň my se učíme a tím že to zvládneme, naše sebevědomí roste. (směje se)

Máte nějaké zajímavé příhody z vaší realitní praxe?

Silvie:

Já mám zábavnou, kterou má každý makléř – zapomenu patro, kde ten byt je a pak jezdím výtahem nahoru a dolů. (úsměvně)

Nik:

Někdy je to tak, že co si nezapíšete, to zapomenete, když je těch nemovitostí více.

Silvie:

Já jsem si ze začátku pamatovala každou nemovitost, co jsem prodala a všechny lidi, kteří u toho byli. Dnes mě někdo zdraví nebo mi řekne, že jsem mu něco prodávala a já už nevím.

Nik:

Pokud ale k té situaci faux pax přistoupíte trochu s pokorou, lidi to berou jako zábavu, že to není nudná prohlídka a stalo se mi to samé, jak Silvie říká o tom patře. Taky se mi to stane, už ale ne tolik. Zvlášť se to stává v paneláku, protože máte napsáno 4. NP, ale patro je to třetí a dost často si musím psát patro i výtah, protože se to liší.

Co se mi však hodně stávalo, dnes už ne, už si to maluju plánkově, zapomínal jsem umístění sklepu. Když prodáváte více panelákových bytů během roku, tak se vám to v těch šedých prostorách vše plete, a když si nenapíšete, že to je druhá ulička vpravo, třetí odzadu, může to být problém. To jsem pak držel klíček, majitel byl v Praze a já s klienty podle klíčku hledal podobný zámek tak, že oni mi i pomáhali: „Tenhle klíček bude od nějakého většího zámku, pojďme hledat!“ (úsměvně)

Loňská příhoda – byli jsme se zájemkyní na prohlídce. Velice příjemná a milá, až jsem si říkal, že snad přišel nějaký anděl. Hodňoučká, miloučká, tichoučká a ke konci prohlídky nás všechny požádala, zdali bychom mohli odejít, že se na nemovitost potřebuje energeticky „nacítit“. Což nás všechny překvapilo. Říkal jsem si, jak se budou majitelé tvářit na to, že mají opustit byt a nechat tam cizí osobu? Ale majitelé byli chápaví, oni si stejně rádi zakouřili, protože už jsme tam byli dlouho a bylo to v prvním patře s balkónem, takže jsme měli otevřené dveře a venku postávali. Majitelé kouřili a paní chodila po bytě. Po pěti minutách na nás pokynula, že už můžeme. Skončilo to tak, že ho koupila. (úsměvně)

Silvie:

Jak již manžel naznačoval na začátku, já dám na ty energie. Mně se to osvědčilo, protože na podnikatelský spolek, kterého jsme součástí, chodí holčina, která má svoji profesi, ale zároveň se věnuje léčitelství. Mně osobně pomohla se zdravím, tak u jedné nemovitosti, která nešla na odbyt, se mi na ni napojila. Nacítí se na ni a ona cítí, že se v té nemovitosti třeba něco stalo. Buď že tam zůstala duše bývalé majitelky, nebo se tam dva pohádali a prokleli tu nemovitost. Ona mi ji dokáže vyčistit a já ji třeba do týdne už rezervuji. Kolikrát to byly nemovitosti, které jsem třeba dva roky nemohla prodat. Lidé se tam třeba necítili dobře. Vždy když tu nemovitost vycítíme a očistíme od zlého, tak ji třeba do týdne prodám.

A kolik jich odhadem do měsíce vyřídíte?

Silvie:

Plus mínus dvě až čtyři. Je to jak kdy. Měla jsem jedno léto, kdy jsem za měsíc prodala asi osm nemovitostí, ale jsou letní měsíce, kdy téměř nic. Byly třeba jen pronájmy a v průměru bych řekla tři až čtyři.

Nik:

Pak jsou Vánoce, kdy nás lidé nechají užít si svátky a oni si je užívají taky. (úsměvně) Avšak za naši realitní činnost jsem i slyšel od klientů, že chtějí být na Vánoce v novém. Určitě jsme tak dělali obchody těsně před Vánoci, aby je mohli strávit už v novém bydlení.

Veřejností bývá slovo makléř vnímáno negativně. Pociťujete to, nebo se s tím přímo sami setkáváte?

Nik:

Každý den. Už jen když ráno otevřu monitoring soukromé inzerce a až u 80 % je na konci inzerátu „RK nevolat“. Ono to pramení z toho, že to není hlídaná činnost a může ji v podstatě dělat kdokoliv. Zvlášť po revoluci se zde rozjelo tolik realitních kanceláří, které na tom hodně vydělávaly. Nebyl na to právní systém a teprve dnes se řeší realitní zákon, který je někde v parlamentu, tuším v prvním čtení, anebo už prošel s tím, že se budou ještě dělat úpravy.

Je to tak, že činnost realitních kanceláří lidé nevnímají moc dobře, na druhou stranu vzhledem k tomu, jak naši práci děláme, tak jsme za těch 12 let neměli žádnou větší stížnost, nedej bože soud. Že se objeví problémy, to určitě, ale musím přiznat, že i spousta klientů, kteří nechtěli realitní kancelář, jsou pak mile překvapeni.

A možná už na začátku během obchodu, když jim řeknu, že mi stačí říct číslo nemovitosti, nebo číslo domovní či parcelní, kouknu a vidím na katastru, že mají nějaký problém a zavolám jim zpátky jestli s tím nechtějí pomoct. Nemají třeba zkolaudovanou garáž nebo mají o několik metrů posunutý plot k sousedům a tak dále.

Silvie:

Ano, je tu pár makléřů, kteří nejsou féroví a staly se podvody – víme o nich. Zároveň si myslím, že je v naší republice velký nešvar, že když se něco nepovede, všude se to řekne, ale když se něco povede, tak se o tom mlčí. Tady je takových dobrých profesionálních makléřů, kteří dělají svou práci dobře a férově, ale nevíme o nich.

Proto vždy doporučuji výběrové řízení a taky jsem zažila, že na něj mělo přijít patnáct makléřů, z toho velká část raději ani nedorazila. Paní si vybrala mě a když jsem se ptala proč, tak říkala: „No, protože jste se přišla představit, řekla jste nám, jak to budete dělat, a navíc jste ženská a baráky kupují chlapi.“ (směje se) Určitě to doporučuji, protože dnes je složité prodat nemovitost a prodat ji dobře. Byl zde, pán, který nechtěl realitní kancelář, a nakonec jsem mu ji prodala o 80 000 Kč lépe. A také měl v inzerátu „RK nevolat“. Spousta lidí to do inzerátu napíše proto, že to tam píšou ostatní a sami nevědí proč.

Pokud ten člověk je chytrý, ať si obejde realitní kanceláře a udělá si řízení. Ať si je pozve na svůj dům a vidí, jak se kdo prezentuje a vyberou si, kdo je bude zastupovat.

Často fungujeme jako prostředníci v narušených rodinných vztazích

Co vás na vaší práci nejvíce těší a baví?

Nik:

Mě baví to, že na konci předáte nemovitost lidem a víte, že tam možná budou celý život. Že našli nové bydlení. A většinou anebo asi všichni si myslím, co se stěhují do nového tak tam ve finále jsou rádi a mají možná to co celý život hledali. Jestli tam budou spolu šťastní, to netuším, ale samozřejmě jim to přeji.

Když vidíte jak paní po poslední prohlídce, třeba při předávání nemovitosti, si plánuje, kde co bude stavět, a ještě nemáme ani hotové předávací protokoly, papíry a technické záležitosti, je to příjemné.

Silvie:

Je to taková pomoc lidem. Jedna věc je ta inovativní stránka. Musíte se vzdělávat, růst a pořád vás to žene dopředu.

Druhá věc, když vidíte, že jste někomu pomohl vyřešit obtížnou situaci. Dnes je hodně rodinných a vztahových problémů. Sestry spolu nemluví, matka s dcerou spolu nemluví a neumí to vyřešit a dělají si naschvály. Teď tam příjde neutrální nezaujatá osoba a ta zdlouhavý spor vyřeší. Nebo manželé po třech letech od rozvodu – vyřešili jsme jim spor s velkou nemovitostí a pak nás pozvali na zabíjačku. (směje se)

Teď prodávám byt staré nemocné paní, která sedí doma na gauči, nemá internet, kontakty, nic. Té jsem prodala byt a 14 dnů tam ještě může bydlet, než se dostane do domova pro seniory. Je úžasné že jí můžete pomoct, když její rodina nefunguje.

Nik:

Často fungujeme jako prostředníci v narušených rodinných vztazích. Spadne nemovitost do dědictví, do té doby spolu sourozenci mluvili a od té doby spolu nekomunikují. Oba ji chtějí prodat, dělají si naschvály, ten chce víc, ten chce míň. Když to nedají k soudu, je to ta lepší varianta, ale dost často jsme se setkali s tím, že každá strana měla svého právníka.

Tři roky po rozvodu máte na to, abyste si rozdělili majetek a oni se nejsou schopni dohodnout za tři roky. Po 2,5 letech přijdete, třeba na doporučení, jakožto realitní makléř, dáte je ke kulatému stolu, a nakonec ten obchod dopadne tak dobře, že jsou všechny strany spokojené, a i právníci vám pak poděkují. (úsměvně)

Je tu někdo, komu byste chtěli poděkovat, že vám ve vašem podnikání pomohl?

Silvie:

Já bych chtěla poděkovat manželovi, že to spolu v té harmonii, jak jste to říkal, zvládáme. Společnou prací určitě některé vztahy dost trpí, ale já v tom žádnou újmu nevidím, naopak se od sebe učíme, podporujeme a doplňujeme se.

Také bych chtěla poděkovat své mamce Dáše Šnajdrové, která nás k realitám přivedla. Ji to hodně zajímalo ještě ve chvíli, kdy jsme byli v jiných profesích. A mému otčímovi, který reality v naší rodině začal dělat úplně první, později nás k tomu přivedl a pomohl nám vyznat se v té problematice a naučit se to.

Pak spoustě dalším lidem v realitních kancelářích, ve kterých jsme působili, protože určitě každý nás něco naučil. Také našim klientům, ti nás učí nejvíce. (směje se)

Nik:

Já se můžu maximálně opakovat. (směje se)

Asi nejvíc bych chtěl poděkovat manželce za toleranci, protože já jsem byl vždy takový větší gauner, větší rebel a ona mě učí trochu se zklidňovat a v této branži je to potřeba. (úsměvně) Ale náznaky frajerství mám ještě pořád. Ale někdy je u toho obchodu potřeba udělat jak zlého, tak hodného policajta. Měl bych být v tom obchodu větší diplomat…

Silvie:

…a být pokornější. (úsměvně)

Nik:

A být pokornější! Což se učím a myslím si, že se mi to i daří.

Hezky jste mi stvrdili onu harmonii mezi vámi. Jelikož je toto rozhovor zprostředkovaný skrze CIPTU, rád bych se vás na závěr zeptal na názor na aktivity CIPTU a jestli máte nějaké zkušenosti, tipy a postřehy, o které byste se mohli podělit.

Silvie:

CIPTU jsem zažila při zrodu. Myslím si, že Káťa s Jitkou to dělají úžasně a myslím si, že když budou pokračovat v různých vzdělávacích akcích pro podnikatele, školeních a seminářích, na které jezdíme hlavně do Prahy, tak když to bude tady v Trutnově, rádi přijdeme a přeju jim ať se jim daří a jedou dál. Myslím si, že to dělají dobře.

Nik:

Tehdy jsem byl na zahájení, mimo to jsem jim pomáhal dvakrát stěhovat kancelář (úsměvně). Ta podpora malých podnikatelů je potřeba. Myslím si, že by ty konexe na radnici mohly být větší a podpora ze strany radnice by mohla být také větší, protože to tam zřejmě tolik nefunguje. Na radnici by si měli uvědomit, že malé a střední a podnikání je potřeba a bez podpory to tady v tom městě nebude fungovat. Jinak budeme mít jenom Kauflandy, Billy, vymizí ty malé švadleny, řemeslníci a zelináři, kteří jsou schopni zajistit české výrobky a české produkty. Zmizí řemeslník, který je schopný přijet v sobotu a v neděli – to je něco, co tu musí fungovat. Rozhodně jsem pro, aby CIPTU to fungovalo a možná ještě lepe a ve větším rozsahu.

Silvie:

To je to, co se nám i libí – jak jsme sami na sebe. Ve velké realitní kanceláři jsme museli využívat hypotečního poradce z Hradce, z Prahy, bytovou designérku z Prahy a díky BforB (pozn. Business for Breakfast) a teď spolku máme své kontakty. Naše hypoteční specialistka je z Trutnova, bytová designérka Dáša Laušmanová též a řemeslníky také sháníme z Trutnova. My, když někoho potřebujeme pro vykonání komplexní služby, chceme podpořit místní lidi. Ve velké realitní kanceláři byl nasmlouvaný člověk a nemohli jste používat nikoho jiného. To, že se můžeme navzájem podpořit, je úžasné.

A podpora malého podnikání by měla jít i ze státu a nejenom z města, ale když už tu není tak ať je tu CIPTU a pomáhá nám. (úsměvně)