Momentálně nejraději tančím na plese nebo zpívám u ohně

Ze slov Kateřiny Hůlkové cítím obrovské nadšení pro věc, jedinečnost a pocit nalezení se v něčem, co člověka baví. To, čemu se věnuje, je pro mě fascinující a okouzlující zároveň.

Na práci Kateřiny Hůlkové jsem narazil náhodou na Instagramu a ihned mě to oslovilo. Nejen, že vytváří krásné olejomalby, ale šije vlastní oblečení a zabývá se takzvanou slow fashion, nebo-li udržitelnou módou, což mě, jakožto člověka, co se zajímá o ekologickou udržitelnost, ještě více nadchlo. K tomu všemu jsem byl později překvapen faktem, že v roce 2017 kandidovala jako nezávislá kandidátka za Piráty do Poslanecké sněmovny ČR.

Dobrý den, Kateřino. Řekněte nám pár slov o vás. Jak byste popsala sebe samotnou?

Jmenuji se Kateřina Hůlková, je mi 32 let, původem jsem půl na půl Čechoslovenka a do Trutnova jsem se s rodiči přestěhovala z Červeného Kostelce, když mi bylo pět. V patnácti jsem odešla do Prahy studovat propagační výtvarnictví, odkud jsem pokračovala na FF UK na obor Anglistika a Amerikanistika. Ještě během studia jsem v Trutnově začala pracovat jako grafik a webdesigner. Tím jsem se vrátila ke svému středoškolskému oboru a po založení rodiny definitivně i do Trutnova. S manželem tu vychovávám šestiletého syna.
 

Jak jste se dostala k malbě a návrhářství?

Já bych to hlavně asi nenazvala návrhářstvím. Mně jde v první řadě o řemeslo. Návrhářské pokusy dnes vypouští do světa spousta lidí, ale kvalitní krejčovina u nás pomalu ale jistě upadá do kómatu. S příchodem řetězců a levných hadrů, promiňte mi ten výraz, z Číny to vzalo rychlý spád. Tak jsem se k tomu vlastně dostala. Po několika zbrklých a nepovedených nákupech jsem si jednoho dne naštvaná sama na sebe natruc řekla „to si to radši ušiju sama.“

Když jsem byla malá, seděla mamka u šicího stroje neustále. Věděla jsem, kolik je za každým mým originálním kouskem oblečení práce a často mi bylo fakt líto, když jsem z něčeho vyrostla. Když jsem se nad tím zpětně zamyslela, došlo mi, že na košili za tři stovky jednoduše nemůže být něco v pořádku. S touhle motivací „udělej si sám“ jsem se před necelými pěti lety začala učit šít jako naprostý samouk. O dva roky později jsem manželovi ušila smoking.

A malba? Malovat olejem jsem začala už na druhém stupni základky, ale s množstvím práce ve škole a i kvůli postupnému nabalování dalších koníčků jsem toho už v pubertě téměř nechala. Zpátky k malování mě vlastně teprve před dvěma lety přivedla kamarádka, a dá se říct kolegyně, Alena Valentová. Většina mých současných obrazů tedy není starší než rok a jsou to první kousky po asi třinácti letech. Mám tedy hodně co dohánět. (úsměvně)

Inzerce

Reklama Kovarstvi Vydra

Jak moc jsou malba a krejčovství výdělečné? Jak moc tvrdý chléb trutnovský umělec má?

Jsem OSVČ a tvorba oděvů je jednou z činností, kterým se věnuji. Zatím Vám na tuto otázku nedokážu dostatečně dobře odpovědět, jelikož je to pro mě celkem nová situace. Momentálně vrcholí plesová sezóna, takže se nezastavím.

Pokud jde o malování, neměla jsem nikdy ambice se tím živit. Prodej obrazu samozřejmě potěší, ale spíš než o peníze mi v tom případě jde o to, že ten obraz plní svůj účel.
 

Vystavujete někde své obrazy na veřejnosti?

Momentálně visí dva mé obrazy v Galerii Draka, kam si nás spolu s Alenou pozval sochař Milan Pejřimovský jako hosty výstavy. S Alčou jsme také v loňském roce uspořádaly dvě výstavy na společné téma „Manželská erotika je můj koníček“. Je to takový náš společný projekt. První výstava se konala v květnu v trutnovské Galerii Hippo a v září jsme se přesunuly do Prahy. Na podzim tohoto roku navíc plánujeme opět v Hippu další společný projektík na jiné téma. Kromě toho vystavuji s SPV (Spolek podkrkonošských výtvarníků) Trutnov a pomalu na příští rok chystám vlastní autorskou výstavu v Galerii Draka. Takže dlouho nic a zčistajasna je toho až až. (smích) Jak říkám, náhlý závan zastydlé kreativity.

Jste členkou Spolku podkrkonošských výtvarníků. Co to pro Vás jako pro členku obnáší? Čím je takový spolek pro umělce, konkrétněji pro vás, přínosný?

Máme poměrně bohatý spolkový život. Kromě společných výstav, které jsou samy o sobě přínosné, protože v množství je síla (smích), fungujeme také jako parta kamarádů se společnými zájmy. Každý druhý čtvrtek se scházíme v spolkovně, pořádáme společné výlety s rodinami i výtvarně zaměřené akce. Například tzv. „plenéry,“ kdy se navzájem seznamujeme se svými činnostmi a obory. Jsem ve spolku krátce, takže můj první plenér na mě teprve čeká. Máme samozřejmě rozdělené i praktické úkoly související s fungováním spolku. Konkrétně já jsem si spolu s manželi Valentovými vzala na starost, mimo jiné, online propagaci spolku.

Jak, pro nezasvěceného, probíhá tvorba olejomalby od počátečního nápadu až po, řekněme, čas, kdy se dá pověsit na zeď a na jaká témata nejčastěji malujete?

Heh. V mém případě se olej dá pověsit na zeď zhruba týden po posledním tahu štětcem. V případě malířů, kteří nanášejí silnější vrstvy, takzvaná pastózní malba, to ale může trvat i měsíce. Z toho trochu plyne, že olej není zrovna technika vhodná pro nedočkavce. Chce to i mít povědomí o chování různých rozpouštědel, protože když uděláte chybu, může Vám malba po zaschnutí popraskat. Na to jste se ale asi neptal (úsměvně).

Ta kreativní část práce se mi blbě popisuje, protože to je intuitivní a do určité míry i soukromá věc. Jsem realistka a témata si vybírám podle nálady. Většinou jde o figurální malby, ale občas si chci odpočinout u krajinky.
 

A co tvorba oblečení? Jak byste svými slovy popsala koncept slow fashion? Jaké jsou její výhody, popř. nevýhody oproti běžnému oblečení?

Proč je pro vás udržitelnost v životě důležitá? Co mimo tvorby udržitelné módy ještě děláte pro životní prostředí? Slow fashion je prakticky cokoliv, co je ušité kvalitně, ideálně lokálně a z kvalitních materiálů. Kvalitní oblek na míru je slow fashion. Stejně tak šaty od místní švadleny nebo něco, co si doma ušijete sami a potom se o to i náležitě staráte. A můžete to nosit roky, protože to po pár vypráních nevypadá, jako by to přežvejkala kráva na pastvě.

Nejedná se vlastně o žádnou alternativu k „běžnému oblečení.“ Bohužel to ale do určité míry i tak alternativa je, protože řetězce a e-shopy s levným oblečením východní produkce naprosto ovládly trh. Současná nadprodukce je alarmující. Začíná to mít obrovský negativní dopad na životní prostředí, hlavně v místech, kde se to oblečení a tkaniny vyrábí. Na „západě“ jsou ty negativní dopady zase ekonomické, protože šičky v Bangladéši berou tak tři koruny na hodinu a tomu místní produkce prostě nemůže konkurovat. Slow fashion je tedy logicky dražší a už ze samotného názvu i „pomalejší.“ Ovlivňuje to i myšlení zákazníků, kterým těch tři sta korun za košili přijde jako férová cena. Férového na tom ale není nic, valnou většinu té sumy navíc tvoří marže. Indičtí pěstitelé bavlny páchají sebevraždy, šičky umírají zaživa pohřbené pod zřícenými fabrikami a zákazník si koupí žmolkující poloprůhledné cosi, co se po prvním vyprání přetáčí ve švu a lezou z toho nitě. Prospěch z toho má pár lidí.

Udržitelnost je důležitá už ze samého principu, že opakem je neudržitelnost a kolaps. To přece nikdo dobrovolně nechce. Jen je potřeba si včas uvědomit, co všechno k tomu kolapsu vede. Jako jednotlivci mi přijde, že toho zase tolik dělat nemůžu, moje látkové tašky na nákup planetu nespasí. Na jaře se ale spolu s dalšími Trutnováky stejně jako loni seberu a půjdu alespoň posbírat igeliťáky a vajgly u cesty. Loni se mnou šel uklízet Trutnov i syn. Když teď vidí na trávníku povalovat „PETku“, hlasitě nadává a jdeme to sebrat. Tak aspoň takhle maličko. (úsměvně)

Máte nějaké sny v rámci vaší tvorby? Třeba vlastní obchod s oblečením, nebo něco zcela jiného?

Obchod ne. Obchodů s oblečením je v dnešní době nadbytek. Já se zaměřuji hlavně na to, co v obchodě mé zákaznice neseženou. Kusovky. Žádná produkce na sklad. Konzultuji s nimi jejich představu, radím s látkami a střihovými úpravami, které nejlépe sednou konkrétní postavě. Nebojím se jim ani rozmluvit něco, co mi ze zkušenosti přijde jako ne úplně dobrý nápad. Někdy šaty navrhnu, někdy použijeme hotový střih. I proto o sobě nechci mluvit jako o „návrhářce“. Zajímám se o tradiční krejčovské techniky, včetně tzv. „vysoké krejčoviny,“ což znamená hlavně ruční šití, kdy se stroj používá jen na základní úkony. Stále se učím.

Pokud tohle v budoucnu zákazníci ocení a já to budu moci přetavit do podoby nějaké přiměřeně prosperující profi dílny, budu spokojená.
 

Co vám dělá největší radost? Za jakých okolností se cítíte být sama sebou?

Momentálně úplně nejraději tančím na plese nebo zpívám u ohně. Jinak se ale chci cítit sama sebou prakticky nepřetržitě a od toho se odvíjí i všechno, co dělám. Nebo naopak nedělám. Když se za nějakých okolností sama sebou necítím, tak je to prostě blbě a dělám co je v mých silách, abych v takových okolnostech nesetrvávala. Jinak by to se mnou za chvíli bylo k nevydržení.


Kdo vás ve vaší tvorbě nejvíce podporuje?

Manžel, Alena a brácha. Tihle tři do mě už nějakou dobu vytrvale hučeli, ať něco dělám nebo nešiju jenom sama pro sebe.

Jak moc jste aktuálně politicky aktivní a jak zvládáte skloubit vše dohromady a přitom vést rodinný život a nezbláznit se?

To je dobrá otázka, protože posledních pár měsíců mám pocit, že už trochu bláznit začínám (smích). To si ale postupně sedne. Zvládám to díky těm před chvílí jmenovaným.

Od loňského roku jsem oficiálně členkou Pirátů. Momentálně jsem čerstvou místopředsedkyní Místního sdružení pro Trutnovsko a jakýmsi „koordinátorem“ místních Pirátů a nezávislých. To v praxi znamená hlavně to, že pomáhám pečovat o vnitřní – týmovou i vnější komunikaci – směrem k veřejnosti.

Co se Vám na Trutnově líbí a co by bylo naopak stálo za zlepšení? Je něco, co vás zde vyloženě trápí nebo vytáčí?

Jedna z věcí, kvůli kterým jsem se do Trutnova po škole vrátila, je čistý vzduch a fakt, že ať vyrazíte téměř odkudkoliv, jste za deset minut v lese. Naopak mi dost vadí umrtvené centrum. O to víc, že v tom centru bydlím. Když to ve městě nárazově žije, například během Dračích slavností, jsem ve svém živlu.

Je zde nějaké motto, kterým se řídíte?

„Do or do not. There is no try.“
Yoda

Je úplně fuk, že je to ze Star Wars. Dokonale to vystihuje celý můj loňský rok, který vnímám jako přelomový v mnoha směrech.