Mám radost, když pomůžu člověku najít k brýlím cestu

Kateřina Veselá podniká v oční optice již dvacet let, z toho deset let sama na sebe. Pokud je ale vaše představa o práci v optice taková, že jen radíte lidem, které brýle jim sluší více či méně, tak jste na omylu. Paní Kateřina mě přesvědčila o tom, že to není žádný med a jako každá práce s lidmi má své stinné stránky. Přesto ji však její práce baví a svět brýlí miluje.

Co byste o sobě pro začátek pověděla?

Jmenuji se Kateřina Veselá a provozuji oční optiku na Malém náměstí. Mimo to se věnuji kineziologii One Brain a józe.

Původně mám vystudovanou trutnovskou „zdrávku“. Po škole jsem pracovala rok na ARO a jezdila i chvíli se záchrankou. Později jsem na VOŠ v Plzni vystudovala oční optiku.

To byl důvod, proč jste založila optiku, nebo jste se k tomu dostala až později?

Původně jsem měla v plánu být v nemocnici a dělat sestřičku. Pak jsem potkala svého muže, který dostudovával optiku. Jeli jsme pracovat na půl roku do zahraničí a za vydělané peníze jsme si otevřeli první společnou optiku. Deset let jsme ji spolu vedli jako franšízu Fokus Optik. Optiky jsme měli v jednu dobu i tři a když jsme se rozešli, tak jsme si každý nechali jednu. Je tomu tak deset let, co ji provozuji sama.

A jak se vám daří těch posledních deset podnikat sama na sebe?

Čím dál lépe. (úsměvně)

Počet lidí se špatným zrakem stoupá kvůli dnešnímu životu před obrazovkou?

Také. Myslím si, že ta doba telefonů, tabletů a celkově práce za umělého předimenzovaného osvětlení tomu zraku určitě neprospívá.

Poslední dobou se ukazuje, že věková hranice vetchozrakosti se snižuje a lidé teď nechodí kolem čtyřiceti let, ale už kolem pět a třiceti. Je to právě proto, že používáme ta zařízení na střední blízkou vzdálenost a ty oči nadměrně pracují. Dříve to byla jenom dálka a kdo potřeboval číst, tak blízkost a my teď pořád koukáme do nějakých monitorů, což je nepřirozená a nová vzdálenost, kterou oči musí zpracovávat.

Jsou i jiné věci které můžou poškozovat ten zrak a my o tom nevíme?

Může za tím být i špatná životospráva, ale to už je potom spíš na nemoci očí než na vady zraku a korekce.

Jsou způsoby, jak si zlepšit zrak bez dioptrií či nějakých operací, nebo to je fáma?

Vzhledem k tomu, že se věnuji terapiím a józe, tak existuje i oční jóga. Třeba na škole, kde učili přední profesorové, tak nechtěli o oční józe ani slyšet ale malé děti, třeba se strabismem (pozn. šilháním) potřebují pracovat s tím očním svalem. V rámci oční jógy tak cvičí, takže si troufám říct, že to oko se dá do určité míry vytrénovat. Jsou na to i knihy, například Jak se zbavit brýlí od Norbekova.

Mám klienty, kteří vědomě pracují a snižují si dioptrie, třeba jednu za půl roku. Ale stejně vždy nějaká zbytková vada zůstává. Možnosti ale jsou, v alternativě vždy. (úsměvně)

Co vše může vaše optika zákazníkovi nabídnout?

Novinkou je že, již měříme i zrak. Zrušily se příspěvky od pojišťovny na brýle a byl předpoklad, že lépe na tom budou optiky, které zrak měří. Do konce srpna jsem neměřila a od září jsem o tom začala přemýšlet. Pořídila jsem si stroj a mám tu teď vysokoškolskou optometričku. A to jsem si myslela, že ji v Trutnově neseženu. (úsměvně)

Naše služba je tak komplexní, od měření dioptrií po výběr brýlí a skel.

Kolik takový stroj stojí?

Ceny začínají na půl miliony a záleží na tom co vše ten stroj v sobě má.

Jak se dají poznat kvalitní brýle? Mimo optiku se totiž dají pořídit dioptrie. Mají ale takové brýle význam?

U těchto brýlí se jedná o „výlisek“, který má nějakou dioptrickou mohutnost, ale nejsou vycentrované. Každý máme oči od sebe jinak daleko. Já tomu říkám brýle kabelkové a když si ty své někde zapomenu, tak po nich na nějakou chvíli sáhnu, ale určitě bych v nich hodinu nečetla. Prostě kabelkové.

Takže pokud nemám kabelku, mám smůlu. (úsměvně)

Tak kapsové. (směje se)

Jednou za rok by měl každý jít na kontrolu

A od kolika korun začínají kvalitní dioptrie?

To se těžko říká. Jedna věc jsou obruby, druhá věc jsou kvalitní skla. Sklo by mělo být odlehčené a antireflexní, což je dnes běžný standard. Znamená to, že se odstraní odlesky a prostředí je čiré. Pak jsou ještě pro větší komfort skla samozabarvující nebo multifokální, která mají více ohniskových vzdáleností a vydají třeba za troje brýle. To už jsou řádově tisíce korun. Ale základ s antireflexní úpravou může začínat na pěti set korunách. Těch vlastností, jaké mohou brýle mít, je spousta.

Jak často by měl člověk chodit na kontroly zraku?

V dětském věku, kdy to oko roste, se chodí po třech měsících až po půl roce. Poté jsou růstové změny v pubertě, kdy by se mělo chodit tak jednou za rok. Poté se to stabilizuje. Říkáme, že to oko je již vyvinuté, nějak narostlo a zůstává, ale v dnešní době to již neplatí vzhledem k náporu, který je na oči vyvíjen.

Jednou za rok by měl každý jít na kontrolu a po čtyřicítce především. V tom věku již vzniká potřeba minimálně na to čtení. Ten člověk vidí, že nevidí. (úsměvně)

Co je lepší? Čočky, nebo brýle?

Za mě brýle (směje se). Já mám tak vysoký dráždivý reflex, že si čočku do oka opravdu nevložím. Záleží na člověku. Někdo třeba kvůli sportu potřebuje čočky.

Na co by měl člověk dávat pozor při koupi slunečních brýlí?

Mimo UV filtru by měl vybírat brýle, které mají polarizační skla. Ta vyfiltrují odlesky z vodorovné plochy. Třeba v tomto období, kdy je slunce tak je nízko a od všech vodorovných ploch se odráží, to ta skla vyfiltrují.

Pak je tu výborná novinka – kombinace samozabarvujících a polarizačních skel. Jmenuje se to DriveWear. Jsou to již drahé brýle, ale když je někdo řidičem z povolání a tráví celé dny za volantem, tak se to vyplatí.

Jak by měl člověk o své brýle pečovat, aby mu vydržely, když pomineme nechtěné rozsednutí? (úsměvně)

Zásadou je čistit pod tekoucí vodou a mikro utěrkami pro povrchy jak čoček, tak třeba i plastových obrub.

V nedávné době mi hodně vrtalo hlavou, že spousta lidí měla nové plastové obroučky a byly je zašedlé. Dlouho jsem přemýšlela, jak je to možné, jak a jakými chemikáliemi je čistí. Byl za tím čistič W5, který sice brýle vyčistí, ale už si lidé nepřečtou, protože to je opravdu malým písmem, že se to nepoužívá na antireflexní skla, která se tím rozleptají, anebo plastová obroučka zmatní a zešedne.

Já používám tekoucí vodu a tekuté mýdle. Od větších nečistot klientům čistíme brýle ultrazvukem. Dále doporučuji spreje prodávané v optikách, které mají to správné složení.

A co operace laserem? Má se toho člověk bát? Jsou tací, kteří z toho mají strach.

Otázkou je, proč doktoři „laserují“ v brýlích. (úsměvně) Já jsem o tom pak přemýšlela, vidíte reklamu v televizi, lékař má brýle, jdete k němu na konzultaci, má také brýle. Ptala jsem se svých klientů na jejich zkušenosti a opravdu všichni mají brýle. Proto tvrdím, že jsou odvážní, že si nechají na oči sáhnout, když sami lékaři zřejmě ne. (směje se)

Existuje spousta vad. Některé jdou laserem odstranit a některé nejdou. Některé se z části vrátí, někomu to bez brýlí nesluší a nejsou to oni. Tam je takových zvláštností a klienti, o kterých jsem si myslela, že jsem o ně kvůli laseru přišla, tak přišli pro sluneční brýle, aby si po operaci chránili oči a během roku nebo dvou tam stejně nějaká malá dioptrie zbyla. Nakonec říkají: „Bez těch brýlí jsem to nebyl já.“ (úsměvně)

Čili myslíte si, že to má význam, ale ne nijak veliký?

Myslím si, že u lidí, kteří mají čtyři a více dioptrií a opravdu první po čem sáhnou, když se ráno probudí, jsou brýle, aby mohli vůbec na toaletu, to smysl má a chápu je.

Na druhou stranu, já bych do toho nešla, a to ze strachu. Ale přitom když jsem jezdila na školu do Plzně a přednášky mimo školu, tak někteří docenti to opravdu doporučovali.

Jaký máte vztah ke svému podnikání?

Ráda chodím do práce, miluju ty brýle a svoji práci i přesto, že zákazníci umí být protivní. Pro většinu z nich jsou brýle nutné zlo a je mi to líto, protože když přijdou, tak první co říkají bývá: „Tady je papír od doktora“, „Já to mám jenom na…“, Já to nepotřebuju…“

Musíme je tak zpracovávat a připravovat na nošení. Jsou lidé s emočními bloky, u kterých mi pomáhá ta kineziologie a vzdělání v psychologii. Stalo se mi, že se zákazník rozbrečel a následovalo povídání: „A proč si to tak myslíte? Vždyť máte úžasný nos! Kdo vám to řekl?“ Jdeme tomu člověku do nějaké špatně vzpomínky, když je prostor a čas, a vzniká nám z toho malá terapie. Od pár lidí jsem již dostala komplimenty typu: „Až vy jste mě naučila mít ráda brýle.“ (úsměvně) Na druhou stranu je zde malé procento shopaholiců, kteří to berou jako doplněk a mají to rádi. Pár jich sem příjde proto, aby působili jako starší a serióznější.

Pak jsou maminky s dětmi. Je „vopruz“ hlídat dítěti brýle a dále chápu maminky i z hlediska finančního. Je pak těžké jim vysvětlit, že mají mít ještě jedny náhradní, protože ty druhé budou věčně u nás v opravně.

Kolikrát chodím z práce vyčerpaná a je to dřina, ale mám radost, když pomůžu člověku najít k brýlím cestu. (úsměvně)