Kovář tvrdý chleba má

Petr se práce neštítí. Sympaťák, který má svou práci rád a chce ji dělat pořádně. Letos dává do kupy vlastní novou dílnu, aby se mohl naplno věnovat svým zakázkám a poskytovat tak co nejlepší služby. V dnešní době bychom si řemeslníků měli vážit, proto mu držím palce, ať se vše daří, jak má!

Ahoj Petře. Kdo jsi, čím se zabýváš a co tě baví?

Jmenuji se Petr Vydra, je mi 23 let a pocházím z Trutnova. Vyučil jsem se na škole v Jaroměři v oboru zámečník, umělecký kovář a pasíř. Měl jsem ještě možnost vyučit se podkovářem, jelikož mě díky dobrým výsledkům vzali rovnou do třetího ročníku, avšak po dvou dnech na praxi mně došlo, že práce s koni není zrovna pro mě, a radši jsem studium ukončil. Od té doby mi moc volného času na záliby nezbývá, a když nějaký mám, rád si vyjedu někam na kole nebo zajdu na procházku do přírody.

Co tě přivedlo k tomuto oboru? Co vede člověka k tomu říct si „vyučím se zámečníkem, kovářem a pasířem“?

Myslím, že to byla paní učitelka výtvarky na základní škole. Že prý mi jde kreslení a jestli bych nechtěl zkusit talentové zkoušky na uměleckého kováře v Jaroměři. Žádný můj příbuzný se tímto řemeslem neživí, takže jsem ani nevěděl, co od toho čekat a jestli to má pro mě budoucnost.

Bylu rodiče rádi, že ses dal na řemeslo, nebo si tě představovali v něčem úplně jiném?

Myslím, že by určitě byly radši, kdyby ze mě byl například právník, ale chybu jsem určitě neudělal. (úsměvně)

Někteří lidé si sice myslí, že když má někdo jen učební obor, tak že je něco míň, ale v dnešní době řemeslníci nejsou a ani nebudou, a moji rodiče si to uvědomují a myslím, že si toho cení, že se chci živit rukama a ne sedět celý život za stolem.

Neoslovovala tě i jiná řemesla? Pokud ano, která?

Líbí se mi například tesařství a truhlářství, je to trochu voňavější a čistší než zámečnictví. A však už bych neměnil. Každé řemeslo má své klady i zápory.

Co je to pasířství?

Dá se říct, že pasířství je už skoro zaniklé řemeslo. Ve 14. století pasíři vyráběli rytířům a jiným významným osobám ozdobné opasky, zdobené měděným nebo mosazným plechem, který byl pomocí malých kladívek vytvarován do různých obrazců či květů. Příbuzným řemeslem byl například brníř, ten se zabýval výrobou brnění. Nebo helméř, ten se zabýval výrobou přilbic a plechových klobouků.

Bylo studium těžké? Jak moc tě bavilo?

Těžké to nebylo, aspoň pro mě ne. Měl jsem kliku, že odborné předměty, jako třeba technologie nebo dějiny umění, mi šly a nemusel jsem se na ně ani učit. Pro mě bylo horší do hlavy dostat předměty jako třeba ekonomika a český jazyk. A díky tomu, že bylo studium rozdělené na týden praxe a týden školy, tak mě to bavilo a ty tři roky rychle utekly.

V rámci profese ses určitě musel naučit orientovat v  jednotlivých slohových obdobích a historickém vývoji. Je tomu tak? Je to pro tebe aktuálně při výkonu práce přínosné, nebo jsi pro tyto znalosti zatím nenašel uplatnění?

Ano je to tak, občas tyto znalosti potřebuji, ale bohužel se to nestává tak často. Dějiny umění, jak v umělecké kovařině, tak v architektuře, mě zajímaly, avšak zakázek restaurování nebo renovace není tolik, abych měl potřebu v tomto oboru dále studovat a zdokonalovat se.

Co vše tedy vyrábíš, opravuješ a podobně? A co nejčastěji děláš za zakázky?

V mé profesi se meze představivosti nekladou, jsem schopen vyrobit zábradlí jak vnitřní tak venkovní, schodiště, branky, i brány, okenní mříže nebo krbové nářadí, a stojany na dřevo. Nejčastěji asi dělám zábradlí, dělám i zábradlí z nerezu, které je dnes dost populární. Avšak každá zakázka je malinko jiná a to se mi na mé profesi líbí, jen tak mi nezevšední.

Co vytváříš nejradši a jak moc je těžká práce danou věc vyrobit?

Poslední dobrou jsem si oblíbil práci s nerezem. Je to úplně jiné, než umělecká kovařina a je to pěkná čistá práce. Člověk se u toho tak nenadře, jako u kovadliny, ale na druhou stranu je to poměrně složité. Nerez se chová úplně jinak než obyčejná ocel, je složitější s ní pracovat i ji svářet. A když už je například zábradlí sestavené a zavařené, jde na řadu kartáčování a čištění, které občas zabere více času než celé zábradlí sestavit.

Co vše zámečník umí mimo „spasení“ lidí co si zabouchli doma klíče?

Pojem zámečník je pro spoustu lidí matoucí. Když je někdo zámečník, tak to znamená, že se převážně zabývá zpracováním kovů a oceli, což je například sváření, tváření oceli za tepla nebo obrábění.

Sice je pravda, že zabouchnuté dveře otevřu, ale jen díky tomu, že jsem byl donucen se to naučit kvůli velkému počtu lidí, co mi volá, že si zabouchli dveře. (úsměvně)

Dělal jsi někdy nějakou super zakázku, na které ses doslova vyřádil? Takovou, která tě bavila tím, co jsi měl navrhnout, vytvořit či jinak?

Každá z mých zakázek mě baví a dá se říct, že skoro na každé zakázce se vyřádím. Výjimkou jsou třeba restaurátorské práce, kdy zadaná věc musí vypadat přesně jako věc původní a já musím vyrobit přesnou kopii.

„Na nářadí a vybavení se nedá šetřit“

Je tvá profese nákladná?

Ano, je. Zaprvé jsou potřeba nějaké výrobní prostory, zadruhé vybavení dílny a zatřetí vybavení pro montáž. Pořizovací hodnota všech potřebných věcí je poměrně vysoká.

O jakých částkách se zde orientačně bavíme? Desetitisíce, nebo až sta tisíce?

O statisících. Na nářadí a vybavení se nedá šetřit. Když si koupím například levnější příklepovou vrtačku do betonu abych ušetřil, tak nevydrží tak dlouho jako vrtačka kvalitní, a výkon bude mít také menší, takže u vrtání strávíš dvakrát více času, a nakonec to stojí ještě více peněz, než kdybych si rovnou připlatil za kvalitní značku.

Vytváříš i nějaké zvláštní kousky, třeba pro radost, nebo je to pro tebe jenom zdroj obživy?

Dřív jsem zkoušel, co vše jde ze železa i jiných kovů udělat, jak je tvárné a co se s ním stane, když použiji jiný postup, nebo jiné nářadí. Občas mě až udivovalo, co vše je možné udělat z obyčejného kusu železa. Dnes už to časově moc nezvládám, takže spíš je to jen zdroj obživy.

Jak dlouho už na sebe děláš? Baví tě to?

Živnost mám založenou od roku 2015 s tím, že do roku 2018 jsem byl ještě zaměstnán v zámečnické firmě v Trutnově a živnost jsem měl jen jako vedlejší činnost. A ano, baví mě to. Je to úplně něco jiného, než být jen zaměstnanec, i když je to o dost složitější. Vidím v tom větší budoucnost, než být celý život zaměstnán v nějaké fabrice a stěžovat si na nadřízeného. Chci být pánem svého času.

V čem má třeba žena výhodu, když má doma chlapa, co umí to, co ty?

Nevím, jestli to je zrovna výhoda, většinou dělám od rána do večera, což většinou ženy neocení. (úsměvně)

Je lidí ve tvém oboru hodně, nebo málo?

Moc jich není a je to tím, že kovařina je dost nákladná jak časově, tak finančně, a spousta lidí na to nemá, aby si nechali vyrobit kovanou bránu, radši zvolí levnější variantu. Kdybych měl dělat jen kované věci, tak se taky neuživím. Té práce prostě tolik není.

Jak se ti žije a pracuje v Trutnově?

Trutnov mám rád. Je to město přesně podle mých představ. Bydlím na okraji Trutnova, takže jsem skoro na vesnici a od centra přitom kousek. Nedovedu si přestavit bydlet v nějakém větším městě, sice jsou tam lepší podmínky pro práci a tak dál, ale není to prostě pro mě. Nemám rád ruch velkoměsta.