Karolína Benešová – Příběhy z útulku I.

Povídání o pejscích z útulku navazující na rozhovor s Karolínou Benešovou, správkyní trutnovského útulku.

„Hezký zážitek je vždy ten, když se hodně problematického psa podaří umístit do adopce.“ 

Sid (foto: Natálie Honců)

Sid

Tenkrát tady byl Sid, velikánský kříženec kolie a asi zřejmě vlčáka. Neuvěřitelně se bál. Nebyli jsme schopni ho dostat z kotce na vodítko. Jak viděl vodítko, „zajel“ do boudy a ta vibrovala, jak se uvnitř třásl strachy a nebyl schopný vylézt.

Spolupracujeme se psím psychologem, takže jsme dostali různé rady. Jeho kotec tak byl v jednu chvíli oběšený tisíce vodítky, které visely okolo boudy, válely se po zemi a vesměs všude. Já jsem k němu chodila vždy se dvěma vodítky hozenými okolo sebe. On pomalu vykukoval a zjišťoval, že to nic nedělá a začal si zvykat. 

Pak už ke mně začal chodit, začal je tolerovat a později jsem začala cvakat s karabinou, aby si zvykl i na její zvuk. Jakmile zvuk slyšel, „vžum“ a zase nanovo. Chodila jsem k němu a cvakala jako blázen. Trvalo to asi půl roku. Nakonec se nechal zacvaknout, tři až čtyři hodiny přemlouvání na vodítku – krok. Další den další krok a takhle to šlo dál, až s námi mohl chodit po objektu. Za další dva až tři měsíce jsme ho dostali ven.

Pak přišel kluk, úplně parádní, který o něj měl zájem a že to s ním zkusí, tak začal ten samý koloběh znova s ním. Má ho už asi druhým nebo třetím rokem v adopci, jezdí tady na koních a milej Siďák na volno vedle koně běhá okolo útulku. Z tohohle pak člověk má radost.

Jezevčík

Nedávno si odvedli do adopce takového malého jezevčíka, Charlie se jmenoval. To je právě jeden z těch, co byli hozeni přes plot tady do objektu. Byli dva a toho jednoho se nám podařilo umístit k jedné paní, která s ním byla strašně trpělivá.

Musela se sním chodit pravidelně seznamovat, bál se ruky, vodítka – všeho. Mě pokousal. Musel být řezanej jak žito a k tomu být někde zavírán, protože takový pes nerozlišuje, jestli čůrá do pelíšku, nebo do misky se žrádlem nebo s vodou. Když nevidí světlo a neví ani den, pak je takovým psům jedno, kde čůrají. Tihle to dělali oba dva, takže i takovouhle trpělivost paní musí mít a naučit ho čistotě, přičemž se to třeba už ani nepovede.

Inzerce

Reklama Kovarstvi Vydra

Měsíc docházela, potom si ho adoptovala na zkoušku, protože u takhle problematických psů neděláme zrovna adopci, ale zkusili jsme nejprve, jestli to klapne. Klaplo to a následně jsme sepsali jsme smlouvu. To je pak krásný zážitek.

Druhý díl zde