Je to takové místo klidu, kde si každý přijde na své
Letos v únoru v ulici Lomní vedle „Vidličky“ byla otevřena nová čajovna s barem Drinks & Shisha. V Trutnově dlouhou dobu chyběl podnik s vodními dýmkami a tuto mezeru vyplnila právě Kristýna Grusová se svou mamkou. Za sebe musím říct, že se jim to povedlo na výbornou!
Rozhovor z rubriky „O podnikatelích“ ve spolupráci s CIPTU
www.ciptu.cz
Co byste o sobě pověděla?
Jsem Kristýna Grusová a původně jsem ze Rtyně v Podkrkonoší, takže taková vesnická holka. (úsměvně) V Trutnově žiju pět let od doby, co jsem se s maminkou přistěhovala, čili Trutnov teprve poznávám.
Mám dvorskou hotelovku a snažím se tomu takto věnovat. Holka z gastronomie, co se snaží Trutnovu něco dát. (úsměvně)
Jak přišel nápad založit čajovnu?
Úplně znenadání. Mamča devět let pracovala v Tyco Electronics a jednoho dne za mnou přišla do kavárny, kde jsem pracovala, na kafíčko s tím, že jí to v práci nebaví, že ji naštvali a že tam už pracovat nechce. Přišla s nápadem začít podnikat.
Vymýšlely jsme v čem a dříve jsme rády a pravidelně jezdili do hronovské čajovny U Bílého draka. Bylo tam milé prostředí, kde si člověk odpočine, a to nás nadchlo, proto jsme si vybudovaly čajovnu vlastní.
Jedna čajovna v Trutnově již je, konkrétně Up Inspirace, ale není to ta klasická čajovna s vodními dýmkami.
Ano. Tam to mají spíše o knížkách a prostředí, kam si jde člověk sednout a vyloženě si užije ten klid. My jsme do toho chtěli zapojit i ty „vodnice“, protože maminka je kuřačka. (úsměvně)
A vy jste také kuřačka?
Já kuřačka nejsem, ale jednou za čas si dýmku ráda vychutnám.
Vnímáte to více jako čajovnu, nebo jako bar, když to máte dohromady?
Těžko říct. Asi jako obojí, protože se to hodně prolíná. Spousta lidí přijde na vodnici a dá si k tomu drink. Je to takové místo klidu, kde si každý přijde na své.
Pokud vás inspirovala čajovna v Hronově, kde vznikl nápad přidat k tomu i bar?
Čistě jako čajovna bychom se nejspíš neuživily. Je to o financích a kvůli přilákání větší sorty lidí. Zároveň aby si každý mohl vybrat to své. Jak čaj, tak alkoholický nebo nealkoholický drink.
Předtím jste podnikala?
Ne. Ani mamka a pro nás obě je to úplně nové.
Jaké to pro vás bylo přejít z pozice zaměstnance do pozice podnikatele?
Velká změna to pro mě nebyla. Jen co jsem vystudovala, tak jsem ani ne rok pracovala a poté jsem začala podnikat. Vše to přišlo tak rychle, že jsem si to asi neuvědomovala.
Kdo se více stará o podnik? Vy nebo mamka?
Napůl. Jak máme čas.
Jaké byly začátky a jak se vám dařilo, než se o vás lidé pořádně dozvěděli?
Bylo to strašně chaotický. (směje se) Pořád si myslím, že v začátku jsme, protože jsme tu od února a stále nejsme tolik rozjetí.
Jak se podniku aktuálně daří?
Myslím si, že se daří. Pro nás jako čajovnu je silnější ta zima. Přes léto jsou lidé raději venku na sluníčku u vody. Teď se začalo dařit ještě více a já jsem spokojená. Dozvídá se o nás víc a víc lidí.
Snažíme se být viditelní, proto pořád něco sdílím na sítích, aby se povědomí o nás šířilo mezi lidi.
Čím vám podnik dělá radost a v čem je to starost?
Každé podnikání je starost. Člověk se pořád musí o něco starat. Nákupy, zásobování, marketing, reklama. Starostí je hodně, asi jako s každým podnikáním.
Na druhou stranu, lidé jsou opravdu spokojeni. Spousta z nich mi píše zpětné vazby, že byli mile překvapeni a kladné recenze na Facebooku mě opravdu hodně těší. Je to pro mě odměna za tu starost, kterou máme. (úsměvně)
Co vše v souhrnu může čajovna nabídnout?
Vodnice, tabáky, beznikotinové kamínky pro nekuřáky, což si třeba já vychutnám víc. Dále alko a nealko drinky, různé zobání, oříšky, brambůrky… To, co člověk sní a ani neví jak. (směje se) A klidné prostředí pro posezení.
Chodí lidé spíše do čajovny, nebo do baru?
Spíš do čajovny. Dýmky přitahují hodně lidí.
Tím máte výhodu, protože jste zde jediní. (úsměvně)
Zatím jo a doufám, že tomu tak ještě chvíli bude. (směje se)
Co si u vás zákazníci nejvíce chválí?
Milou obsluhu. Lidem se hodně věnujeme, kolikrát si k nim i sednu, optám se, jak se mají a snažím se jim věnovat, aby se cítili dobře. Poté prostředí. Z toho jsou hodně překvapení. (úsměvně)
Jak jste se dostaly k tomuto prostoru?
Dlouho jsme hledaly. Měly jsme finance, byznys plán i nápad a ztroskotalo nám to na prostorách. Přes půl roku jsme hledaly a pak jsem se dozvěděla, že zde má končit nájemník, a tak jsme to zkusily.
Ze začátku tu byla jen holá podlaha a kameny. Vyloženě čistý sklep, tak jsem si říkala, že to bude strašné práce, než to dáme dokupy.
Kolik vám to dalo času?
Nájemní smlouvu jsme podepisovaly v říjnu a otevíraly jsme v únoru, ale poslední dva měsíce jsme čekaly na bar. Zvolily jsme špatnou firmu a dlouho jsme čekaly, až ho postaví. Chtěly jsme zde mít už Silvestr, ale pak se nám to protáhlo do února. Dalo asi půl roku, než se vše dalo dokupy.
Dalo nám i hodně času, než jsme vymyslely nějaký koncept nábytku. Tady je nábytek z celé republiky, na který jsme s mamkou narazily při hledání toho pravého konceptu. (úsměvně)
A máte už své stálé zákazníky?
Chodí sem stálí lidé a jsem ráda. Člověk příjde, ve dveřích se na vás už smějí a je to milé a těší mě to. (úsměvně)
Máte nějaké plány do budoucna? Něco, co byste chtěly vylepšit nebo přidat?
Pořád se snažíme něco vylepšovat. (směje se) Úplně do budoucna, to nevím. Zatím jsme spokojené. (úsměvně)
Je zde někdo, komu byste chtěly touto cestou poděkovat?
Určitě si hodně pomáháme s mamkou navzájem. Pomáhá nám i můj přítel Tomáš. Dělal provozního ve spoustě podnicích. Pak je zde náš čtvrtý parťák Radim. Má přezdívku Blonďák a nemá ji moc rád. Ale je to náš Blonďák. (směje se) Ten nás učil vodnicím a má velkou zásluhu na tom, jak jejich přípravu zvládáme.
Lidí kolem nás, kteří nám pomáhali, je spousta. Všem jmenovitě poděkovat nemůžeme, ale oni vědí. (úsměvně)
