Desatero veršů o 17. listopadu 1989

Letošní listopadové výročí. Pravda, kulaté zrovna není. A přec kromobyčejné: 33. A tak za mnou „přišla“ následující básnická mini-koláž, či chcete-li Desatero atmosférických veršů o 17. listopadu1989:

Samete (v) Národní
(sám letos ve věku Krista),
za světla pochodní
vedeš nás v ta svoje místa.
Kolikrát padl jsi pod křížem obušků,
kolikrát soudruzi brali tě na mušku.
Jak lahev Portského otvíráš stigmata.
Do kouta zahnaný zas bušíš na vrata.
Vpustí, či zabouchnou? – na to jsou najatá.
Všude jsou, všady sú! – schovaná fízlata.