Ač jsme „plastaři“, máme rádi přírodu a chováme se k ní zodpovědně

Žacléřská firma R&B Mědílek je dnes známá především díky svému výrobku Zdravá láhev. Byl jsem zpočátku skeptický, protože u firmy, co vyrábí plastové láhve, člověk moc ekologie neočekává. Předsudek byl zbytečný. Když pan David Tomáš přišel před lety do firmy, ještě než se stal jednatelem, začal se mimo jiné starat o to, jakou ekologickou stopu za sebou výrobní procesy zanechávají a zlepšil způsob nakládání s plastovými odpady. Navíc mě koncept Zdravé láhve po bližším seznámením s jejími ekologickými aspekty opravdu oslovil.

Pane Tomáši, co byste pověděl o své firmě?

Firma R&B Mědílek funguje od roku 1990. Kořeny firmy jsou už před rokem 1989, kdy ještě za reálného socialismu si jeden ze dvou zakladatelů Rastislav Mědílek založil živnost. Tehdy už to šlo nějakým způsobem s tím, jak se komunismus rozkládal. Dělal opravy jízdních kol a u té cyklistiky zůstal i po revoluci, kdy se svým bratrem založil firmu už s původním názvem R&B Mědílek s.r.o. s tím, že prvním projektem byla výroba omotávek na řídítka bicyklu. To byl první opravdový produkt firmy a taky produkt, který ji „nakopl“, protože se jim podařilo udělat obchod s Favoritem Rokycany a.s., což byl dominantní výrobce bicyklů u nás. Na tom firma tři až čtyři roky ohromným tempem rostla.

Zároveň to pro firmu později ukázalo být ohrožením, protože s nástupem horských kol začal být o tyto výrobky zájem menší a klasická silniční kola se dostávala do pozadí. Firma musela začít hledat jiné možnosti, jak se uplatnit na trhu. Mezitím se vyráběly například kabeláže pro Siemens. Pak se naskytla možnost vyrábět dózy na kakao Granko a z naší výroby sjížděly modrofialové litrové dózy na Granko. Později již došlo na výrobu sportovních lahví, kterou děláme dodnes.

Takže dalo by se říct, že firma, aby se udržela, vyplnila po vymizení trendu silničních kol výrobu zakázkovou výrobou a později našla způsob, jak se dostat zpátky k té cyklistice skrze sportovní lahve?

Ano. Ta historie je samozřejmě složitější, ale ve zkratce je to tak.

Jak to máte vy se sportem?

Já jsem poměrně aktivní sportovec, ale spíš bych dnes řekl bývalý, protože se věnuji hlavně firmě a rodině (směje se). Na sport mi moc času nezbývá, ale ještě loni se mi podařilo zaběhnout v rámci vrchlabské „Krakonošovy stovky“ 55 km trať po Krkonoších.

InzerceReklama Kovarstvi Vydra

Od malička jsem samozřejmě sportoval. Věnoval jsem se všemu, čemu se běžně kluci na vesnici věnovali, ať už to byl hokej, fotbal, tenis nebo basket. Když jsem byl starší, bavily mě dálkové běhy. Uběhnul jsem několik maratonů. Na kole jsem jezdil též. Do dneška mám jak horské, tak i silniční a občas ho vytáhnu.

Rastislav a Bohumil Mědílek firmu již ale nevedou. Jak jste s bratry spjatý vy?

Do roku 2007 jsem více jak deset let pracoval v bankovnictví, potom krátce v jedné leasingové společnosti, ale časem jsem potřeboval změnu, a tak jsem na vysoké pozici opustil svět financí.

Hledal jsem další uplatnění a shodou náhod, když jsem se tehdy čerstvě přistěhoval do Trutnova, jsem narazil na R&B, v té době firmu vedl už jen pan Rastislav, který hledal obchodního ředitele. Byl jsem ale spíše taková pravá ruka od obchodu přes marketing, výrobu, vývoj nových věcí. V podstatě jsem zde přičichl k celé škále činností, jak tomu v malé firmě bývá.

A pan Mědílek později odešel a vy jste zůstal?

Před necelými pěti lety šel pan Mědílek do důchodu a v rodině neměl nástupce. S panem Mědílkem jsme se tak dostali k tomu, zda bych nechtěl firmu odkoupit pokračovat dál. Ta myšlenka se mi strašně líbila, takže jsem do toho natáhl svoji paní a dneska jsme oba majiteli, dále to vedeme jako rodinnou firmu a snažíme se ji tady v Žacléři rozvíjet.

Co se tím pro vás ve firmě změnilo?

Člověk najednou stojí před vetší zodpovědností, hlavně za lidi, co tu máme, protože je tu skoro čtyřicet zaměstnanců. Nebylo to v tom, že bych přisel do práce a řešil jiné věci, ale spíše šlo o změnu v zodpovědnosti. Musíte se na to dívat z pohledu majitele, který si každé své rozhodnuti musí, nejen před sebou, ale i před lidmi, obhájit a musí byt co nejsprávnější, aby neohrozilo chod podniku a vždy něčím přispělo a vše se hýbalo tím správným směrem.

Co podle vás může za to, že se firma stále po tolika letech drží?

Myslím, že všechno stojí a padá vždycky s lidmi. V té lidské činnosti musí být správní lidé na správných místech a my zde máme lidi, kteří dobře a rádi dělají svou práci, rozumějí tomu, co dělají a hlavně vidí za sebou výsledek, což je motivuje k další práci. Vidí kolem sebe ty výrobky v běžném denním používaní, protože z obyčejné sportovní lahve se nám za ty roky povedlo udělat předmět běžného používání – naši Zdravou lahev.

Díky ní jsme se posunuli od obyčejné cyklistické lahve na kolo k produktu, který je běžnou denní součástí života lidi. Používají to jak lidé na výlety, tak děti do školy, do školky a na kroužky. Jak se dnes posunujeme od masové spotřeby jednorázových plastu, tak si myslím, že Zdravá lahev je ta správná alternativa v tom používat opakovaně jednu a tu samou lahev, která vám díky tomu, že je vyrobena z kvalitních materiálů, dlouho vydrží a má širokou možnost údržby, čímž mizí samozřejmě důvod používat nějaké jednorázové obaly.

A nápad na Zdravou lahev přisel jak?

Ve chvíli, kdy jsem přišel do firmy, už tady běžel projekt ve spolupráci s olomouckou univerzitou zabývající se výzkumem využití nanočástic stříbra v plastech k zabránění vzniku různých plísní a bakterií, které samozřejmě za určitých podmínek mohou v lahvi vznikat. Ta technologie fungovala, ale váhalo se nad tím, uvést ji do výroby, ale mně se to strašně líbilo, takže jsem v tom pana Mědílka podpořil.

A jak si Zdravá láhev zpočátku vedla?

V červnu roku 2009 jsme uvedli na trh Zdravou lahev, tehdy vyrobenou s pomocí nanotechnologie. Rychle si získala spoustu příznivců, ale byli jsme omezeni jednou věcí a to evropskou legislativou. Bylo nám ze strany EU i Státního zdravotního ústavu řečeno, že časem bude vše uvedeno do legislativní praxe, takže jsme čekali, než vše proběhne nějakým legislativním kolečkem a dále jsme investovali do výroby. Následně jsme se dověděli, že to tak neubude z důvodu, že nanotechnologie v plastech nejsou dostatečně probádané. Láhve s nanotechnologií tak musely skončit.

Tuto situaci jste však očividně vyřešili.

Hledali jsme tak „standardní plast“, který by měl vlastnosti podobné našemu materiálu, a kupodivu po nějakém pátraní jsme zjistili, že existuje speciální typ polypropylenu určený pouze pro medicinské účely. Existují výrobky z plastu, které musí mít vysoký standard hygieny právě pro použití v medicíně. Tyto plasty jsou omezeny jenom na zdravotnictví a jsou velmi drahé. Nám se toto povedlo trochu odbourat, ačkoliv jako malý odběratel tu cenu těžko odbouráte a ten materiál je dražší, než obyčejný plast, ale podařilo se nám přesvědčit dodavatele, aby nám to prodával i přesto, že z toho nevyrábíme nic pro medicínu, ale nápojové lahve.

Dva roky pote, co Zdravá lahev přišla na trh, jsme měli alternativu, která v mnoha ohledech dokonce původní model převyšovala. Byli jsme schopni vyrobit výrobek, který bez problému umyjete v myčce na nádobí, použijete ho v mikrovlnce bez rizika, že se do nápoje při ohřevu budou uvolňovat nežádoucí látky a můžete jej dokonce vyvařit jako běžnou kojeneckou lahev.

Svým způsobem jsme objevili nový segment. Do té doby nikdo moc neřešil, jestli nějaká cyklistická lahev měla tyto vlastnosti. Pořád to prostě byla jen cyklistická lahev a za dětskou lahev byla považována kojenecká.

Zdravá láhev byla očividně obrovským krokem vpřed.

Ano. Z této naší značky se stal ustálený pojem definující právě lahev netoxickou, bez ftalátů, bisfenolů a dalších věcí, které jsou v dnešní době hojně diskutované. Dnes, když někdo mluví o zdravé lahvi,  tak nutně nemusí mluvit o naší lahvi, což nás trošku štve (směje se), ale je to potvrzení toho, že celá ta věc nabyla nějakého většího rozměru, než jsme si dokázali představit.

Máme taky ověřené z různých analýz na Google, že lidi dnes nehledají jako pojem nějakou nápojovou lahev, ale nejčastěji zadávaným dotazem je právě „zdravá lahev,“ takže z tohoto pohledu je za námi spousta práce, ale zároveň tak máme velkou zodpovědnost, abychom v tom, co děláme, nesešli z cesty a naopak to rozvíjeli. Snažíme se naše portfolio rozšiřovat, například našimi svačinovými boxy Zdravá sváča založenými na stejné myšlence – kvalitní nezávadný materiál spolu s praktičností.

Zdravá lahev uspěla nejen díky materiálu, ze kterého je vyrobena, ale také díky tomu, že jsme jako první nabídli k lahvi náhradní díly. Do té doby nebylo běžné koupit si třeba náhradní špuntík, když ho dítě náhodou okousalo. Nechceme, aby naše lahev po půlroce skončila v koši.

Koukám, že jste majiteli sošky Trutnovského draka. Za co konkrétně jste ho vyhráli?

Loni jsme ho získali právě za inovaci, což je něco, o co se snažíme jak ve výrobních postupech, tak i v produktech. Toho jsme dostali právě za Zdravou sváču.

Jak se snažíte ekologickou zátěž snižovat ve výrobním procesu?

Já jsem člověk, který je poměrně ekologicky založený. Ještě za studií jsem pracoval jako externí redaktor ekologických novin a svého času jsem se již zajímal o recyklaci, skládkové hospodářství a podobně.

Když jsem přišel sem, nakládání s odpady nebylo na nejlepší úrovni, tak jsme na tom zapracovali. Moc se tehdy neřešila otázka, zda to co do kontejneru vhodíte, lze dál zpracovat, nebo to končí někde ve spalovně. Dnes, i když nás to stoji nějaké náklady, tak co vhodíme do kontejneru, je již upravené tak, aby se to dalo na recyklačních linkách lépe zpracovat, což málokdo řeší.

Dnes však největším tématem pro nás je recyklace, což znamená, že plastový odpad vznikající při výrobě se drtí a pokud je možné ho v nějakém procentu použít pro opětovnou výrobu, tak ho používáme. Zbytek prodáváme firmám, které z toho vyrábí další produkty. Dalším tématem je „vlastní“ regranulace našeho odpadu. Právě teď máme projekt s jednou pardubickou firmou, která pro nás regranulát připravuje a my ho testujeme, abychom z něj byli schopni nabídnout stejně kvalitní výrobky. Do budoucna tu máme i jeden projekt, kde zvažujeme právě stoprocentní využití toho regranulátu na výrobu.

Co si myslíte o plastu jako o materiálu?

Myslím si, že plast je dobrý materiál, akorát se nesmí nadužívat a využívat pro věci jednorázového typu, protože to je špatně. Třeba aby se balily do nějakého plastového sáčku rajčata po jednom, to je nesmysl. Já vždycky říkám, že například každé ovoce má svůj vlastní obal – slupku a stejně když ten nadbytečný igelit sundáte, tak to umyjete.

Dnes se již mluví o tom, že se nebudou používat plasty, ale málokdo dělá ten první krok – posunout se od jednorázových plastů k těm opakovatelně používaným. Ze dne na den celý svět nepřeučíte nepoužívat plasty. Pro mě plast není materiál, který by si zasloužil odsuzování. My se opravdu musíme posunout k tomu opakovanému používání. Vezměte si, že namísto ochucené vody z obyčejné PET lahve budete pít kohoutkovou vodu s citronem a mátou ze Zdravé lahve, která vám vydrží pět nebo deset let. A že vydrží. K našemu desetiletému výročí Zdravé lahve na trhu jsme se na Facebooku ptali lidí, kdo ještě tu první lahev má. A řada lidí ji stále používá. Má to smysl, akorát té práce je ještě spousta. Lidé se musí naučit takto přemýšlet a uvědomit si, že plast kdysi vynalezli právě proto, že výrobky z něho vydrží dlouho.

Dá se říct, že ve své práci vidíte i poslání?

Myslím si, že ano. Pro mě je nemyslitelné a nepřijatelné, že bych se měl chovat konzumně v osobním životě a ve firmě by tomu bylo jinak, nebo opačně. Naše filozofie je taková, že ač jsme „plastaři“, máme rádi přírodu a chováme se k ní zodpovědně.

Co pro vás vaše firma znamená?

Pro mě je asi nejdůležitější, že za sebou vidíte nějaký výsledek každý den. Vždy se dříve nebo později dostaví a vidíte za sebou tu každodenní práci. Nejlepší je ta zpětná vazba od zákazníků. Děláte něco, co lidi mají rádi, používají to – mají k tomu pozitivní vztah.

My se snažíme byt vidět i jako česká firma, vše vyrábíme tady, nebereme žádné komponenty z Číny, dáváme prací lidem tady, snažíme se v rámci komunity nějakým způsobem působit, takže podporujeme lokální akce. Když je třeba dětský den, tak pro děti připravíme dárky. Dále jakákoli kultura v Žacléři, Trutnově a v rámci kraje. Když se na nás někdo obrátí s tím, jestli je nechceme podpořit, snažíme se vždy najít cestu, jak to udělat. Sám vím, že uspořádat nějakou kulturní akci dá velké úsilí. Jsou na to potřeba nějaké finanční prostředky a ti lidé to kolikrát dělají ze svého čistého nadšení. Podporovat takové věci mi dává smysl.

Jsou to tedy věci, na které jste pyšný?

Ano. Snažíme s působit tady v Žacléři, svým způsobem jsme takový „vlčí kraj,“ (úsměvně) ale lidi co tu jsou, to tu mají rádi a tíhnou k tomu svému koutu světa. Dává smysl tady působit.

Kam byste chtěli své podnikaní dále posunout?

V době, kdy jsem firmu převzal, jsme se rozhodli jít cestou postupných kroků. První byly investice do výrobních technologií. Za druhé vývoj a následně výroba nových doplňků – vyplnit to portfolio a moct nabídnout i víc, než jsou jen nápojové láhve.

Dalším krokem a dlouhodobým cílem je dostat firmu pod jednu střechu, protože teď jsme na čtyřech místech, což je z logistického hlediska nešťastné. I co se týče komunikace. Dneska neustále přejíždíme a něco převážíme. Cílem je mít vše pod jednou střechou buďto formou revitalizace nějakého stávajícího objektu, nebo formou postavení nového objektu. Takhle lítáme od čerta k ďáblu (úsměvně)

Vzhledem k Trutnovskému drakovi, CIPTU vám není cizí, navíc jste členem jedné z jeho oborových skupin. Jak vy osobně CIPTU vnímáte?

Ano, jsme členy oborové skupiny Místní výrobci, kde já, pan Sogel z Expres Menu a paní Juklová ze Dvora Králové nad Labem z firmy Ozdoba CZ, která vyrábí vánoční ozdoby, jsme tím jádrem.

Pro mě to dává smysl například v tom, že pokud se tam potkají dvě zhruba stejně velké firmy což například my a Expres Menu jsme, tak je spousta témat, která se dají řešit, sdílet a možnost vzájemně se inspirovat. Nyní dokonce s panem Sogelem řešíme společný projekt, což je potvrzením toho, že CIPTU může mít reálný byznysový smysl, který, pokud dotáhneme do konce, bude mít určitě přínos pro obě firmy.