Karolína Benešová – Příběhy z útulku II.

Druhé povídání o pejscích z útulku navazující na rozhovor s Karolínou Benešovou, správkyní trutnovského útulku.

„Smutný příběh, ale se šťastným koncem. To je Valentýn, můj oblíbenec a moje ,srdcovka‘.“

Valentýn

Valentýn

Valentýn je pes, který už tu je třetí rok a myslím si, že tu možná dožije, protože je nebezpečný.

Jeho příběh je jak zároveň smutný, tak pro něj šťastný. To jsme jednou přišli do práce, on byl uvázaný na řetězu na vrbě před útulkem a ten řetěz měl zarostlý do masa. Měl sekerou čerstvě odseknutý ocas a jedno ucho roztržené až k hlavě a chtěl nás zabít. Úplně šílenej a agresivní. Podotýkám, že byl jen kostra potažená kůží – úplně vychrtlý zvíře. Nemohli jsme se k němu přiblížit ani na tyč, abychom ho chytili, takže jsme volali veterináře, který přijel s foukačkou a na dálku ho uspal. Když se uspal, vytrhli jsme mu řetěz a naštěstí neměl poškozenou tracheu ani cévy, takže se mu to sešilo, stejně tak i ocas a ucho. Vypustil se do výběhu s tím, že uvidíme, co bude dál, protože byl šíleně agresivní.

Milej Valentýn nás devět měsíců k sobě nechtěl pustit. Nikoho. Furt nás chtěl zabít. A já každý den u něj seděla s pamlsky, přemlouvala ho… ani náhodou!

Po devíti měsících na mě začal trochu brát. Začal trošku mrskat tím odseknutým pahýlkem a začal se tetelit. Pak jsem k němu začala chodit do kotce, kdy na mě párkrát něco zkusil, tak jsem ho musela zpacifikovat a jednou dost z ostra, kdy mi šel po krku a to bylo kdo s koho. On pak když na vás čtyřicetikilový pes vletí, děláte co můžete. Zaútočil, takže jsem ho zpacifikovala a od té doby mě miluje. Úplně mě miluje – on je ze mě úplně „poprděnej“! Já mu mohla všechno a všechny ostatní furt chtěl zabít.

Pak mě teda začal takhle zbožňovat a díky tomu jsem vlastně dokázala ty ostatní pracovnice s ním seznámit, takže na nás ženský, co tady pracujeme, je hodný, ale jak přijdou chlapi nebo děti, tak by se zbláznil, protože mu nějaké děti nejspíš ubližovaly.

InzerceReklama Kovarstvi Vydra

Já s ním chodím běhat canicross, takže ten se má úplně parádně! Chodím si ho venčit a tomu psovi tady nic nechybí. Opravdu, to je můj pes! (úsměvně)

Návštěva z daleka

Jednou se k nám zaběhl pes z Polska, přičemž tenhle byl na cestě dva měsíce a dostal se sem k nám. My psa vždycky vyfotíme a nasdílíme ho na Facebooku a všude možně.

Jeho majitelé z Polska se o něm dozvěděli a přijeli si pro něj, nevím už odkud, ale nebylo to nikde za hranicemi, se dozvěděli, že je tady. Když přijeli, všichni brečeli a my taky a pes celý nadšený, že se shledali. To bylo strašně hezký.

Předchozí povídání zde