O letošní dovolené jsem se vydal za objevováním krás Karlovarského kraje. Několikadenní výlet jsem zakončil návštěvou Chýší, jejichž stejnojmenný zámek není jen krásnou stavbou, ve které se střídají různé architektonické styly, ale také místem velké inspirace pro Karla Čapka, který zde působil po svých studiích jako vychovatel mladého Prokopa Lažanského, než se stal redaktorem v Národních listech.
Karel Čapek měl po zakončení svých studií tři problémy.
Prvním z nich byly opakované snahy o jeho odvod na frontu. Druhým
problémem bylo diagnostikované onemocnění páteře, které mu sice první problém
vyřešilo, neboť nemohl být pro své zdraví odveden, nicméně již neřešilo problém
třetí, kterým byla nezaměstnanost.
Než se mladý Čapek začal o stálou práci ucházet, snažil se
získat co nejvíce „psacích“ zakázek a velmi intenzivně se snažil uplatnit jako
překladatel v oblasti francouzské moderní poezie.
Kvůli svému onemocnění páteře trávil nějaký čas v lázních v Trenčianských Teplicích, kde starost o zaměstnání mohla jít stranou, ale o pár dalších měsíců později, když byl Čapek zpátky v Praze, byla pracovní situace stále stejně zoufalá.
„Pořád tuze stůňu s tou páteří a jsem jinak pilný; ale nemohu sehnat místo ani s 50 K měsíčně, a tak mám i ty starosti, co se mnou bude.“
z dopisu Karla Čapka svému příteli S. K. Neumannovi
hrabě Vladimír Lažanský se svým synem Prokopem
Koncem roku se však dozvěděl, že hrabě Vladimír Lažanský shání pro svého syna Prokopa preceptora (učitele/vychovatele). Zároveň Čapek přemýšlel o práci v Akademické knihovně či v muzeu. Měl čas na to, zkusit nejprve poslední variantu – práci v muzeu (tehdy Muzeum království českého, dnes Národní muzeum). Neprošel však konkurzem, a tak se rozhodl pro práci preceptora. Práce snů to pro něj nebyla, ale uvědomoval si, že takto začínala řada výjimečných osobností, jako třeba Tomáš Garrigue Masaryk.
Práci získal, nicméně hrabě Lažanský dle všeho hledal pro syna někoho, kdo by ho hlídal na každém kroku. Lažanští měli své sídlo v Praze na dnešní Národní třídě, ale záhy odjel Čapek se svým svěřencem na tehdejší velkosídlo Lažanských – zámek Chýše.
Ač byl zdejší pobyt pro Čapka jednou z klíčových událostí pro jeho tvorbu, měl své nedostatky. Šlo o povinnosti, které musel plnit, především to, že musel mladého Prokopa neustále hlídat a s hrabětem hrát den co den šachy.
„Pokud jde o šachy, stačily mu patrně pro celý život ony partie, které musil sehrát se starám Lažanským, když u něho byl vychovatelem… Když jeho zaměstnavatel na něm žádal, aby žáka doprovázel i na záchod, urazil se Čapek a službu opustil. Čapek se vrátil do Prahy a nevěděl, z čeho bude žít.“
z pamětí Čapkova švagra Karla Scheinpfluga
pokoj Karla Čapka na zámku
Práce pro hraběte Lažanského prý trvala necelé tři měsíce, ale ztracený čas to rozhodně nebyl, ba naopak. Krátký pobyt na zámku se promítl hned do několika jeho děl – románu Krakatit, divadelní hry Věc Makropulos a povídek Modrá chryzantéma a Na zámku.
Předobrazem románu byla patrně tzv. Bolevecká katastrofa, při které 25. května 1917 vybuchlo skladiště trhavin v muniční továrně Škodových závodů v Bolevci u Plzně. Zahynulo při něm okolo 150 lidí a život v okolí byl na několik dnů ochromen. Sedmadvacetiletý Čapek toto vše pozoroval právě z 40 km vzdáleného zámku. Hrdina románu Krakatit se jmenuje Prokop, ve věžní místnosti zámku podle pověsti bydlela stará dáma, která sice vypila elixír mládí, ale skončila jako obyčejný smrtelník, a její duch v místnosti přetrvává a bloudí dodnes. K napsání povídky Modrá chryzantéma z Povídek z jedné kapsy, která se odehrává v nedalekém Lubenci, inspiroval autora zámecký zahradník. Podle povídky knížecí zahradník objevil v Lubenci světově unikátní modré chryzantémy. Pointou téhle povídky může být skutečnost, že od té doby se kraji kolem Lubenecka říká „kraj modré chryzantémy“, ačkoliv se tu (ani jinde) žádná modrá chryzantéma nikdy nevyskytovala.
Michal Petira
Děkuji manželům Lažanským za možnost nafocení zámku mimo časy prohlídek a za to, s jakou vášní se o zámek starají.
