Za Janem Dvořákem (10. 5. 1937 – 8. 12. 2021) s poslední kytičkou
„Vždyť kým bych dnes byl, kdybych při svých hradeckých studiích nenaslouchal právě Vám.“
80. léta jsou na svém počátku. Z rodného orlického kopce se splavuji dolů, k pětiletému pedagogickému studiu v hradecké labsko-orlické kotlině. Milý, nejmilejší z průvodců mi tu je Jan Dvořák (důvěryhodný nositel stejných iniciál). Na Hledání v panelovém městě, na nový intelektuální svět (v dětství Odvrácenou stranu obrazu) svítí svým osobitým světlem. „Vy stále ještě píšete?“ opakovaně mě v nakladatelství vítá šibalským úsměvem. Rád s ním rozjímám nad smyslem tvorby i bytí (zvláště v těžších životních chvílích, kdy hlavy jiných žádají náš Skalp). Jan Dvořák mě zve do literatury. Otvírá film. Z hradecké strany život. Zde konečně mi dáno moře…
(JD, Kytička pro Jana Dvořáka, in stejnojmenný sborník přání k autorovým osmdesátinám)
Ze vzájemné korespondence, jaro 2017
Milý Jaroslave, symbolicky mně od Vás na prahu jara přišla krásná kytička, která mě – mimo jiné – přesvědčila, že jste mistr zkratky. Výstižnými detaily jste evokoval svůj života běh a postihl mé místo v něm – vážím si toho, že jste dovedně využil paralel osobních událostí s přečtenými knihami.
Ze srdce Vám děkuji a přeji úspěchy v životě i tvorbě. JD
Vážený a milý pane Jene,
Váš ruky stisk mi rozbušil srdce stejně jako Largo z Novosvětské Vašeho jmenovce.
Vždyť kým bych dnes byl, kdybych při svých hradeckých studiích nenaslouchal právě Vám. Nebylo tolik důležité, co jsem studoval, ale koho jsem poznal a pravidelně potkával. Vaším autorstvím a všudypřítomným filozofujícím rozkrýváním (poselství bývá skryto za mnohovrstevnatým sdělením), stejně tak moudrými vydavatelskými počiny Kruhu pod Vaší taktovkou jste mi ukazoval cestu k opravdovému poznání, ale i k samostatné tvůrčí odvaze, zvláště k onomu dobrodružnému propojování obrazů literárních a výtvarných. (Vy)značil jste mi tak spolehlivě cestu k opravdové rozhledně i hvězdárně. Ostatně je toho dokladem i má Pouť do bodu „U“. JD
