Vzpomínka na Milana Losu

„Přítele rukopis pod slzou ožívá.“

Na podzim listuje strom svými básníky
Dřevo se listem už dávno neodívá
Losuji památný mezi kapesníky
Přítele rukopis spálený zaživa

Do kůry březové bolest tak vtetovat
Co by mne těšilo, ach, není, tu není
Ať se máj připraví, budu mu žalovat
Oněgin s Vilémem láskou popravení

Na podzim listuje strom svými básníky
Dřevo se listem už dávno neodívá
Losuji památný mezi kapesníky
Přítele rukopis pod slzou ožívá

„Jak peníz tiše položený slepci“ adresuji svůj list podzimní i Tobě, místní gymnázium právě stoleté. Co je však třináct let prázdna po jednom Tvém učiteli – proti Tvé rovné stovce školy stále živoucí! Ale, jen mi neříkej, že Ti od 24. 10. 2007 nechybí stejně jako mně: Milan Losa, trutnovský gymnaziální učitel, skvělý bohemista a rusista, sportovec tělem i duší, průkopník trutnovského basketbalu, pro stovky gymnazistů a desítky tříd ale zejména moudrý rádce a zkušený průvodce studentským věkem…