Sbohem, pane profesore

…aneb Rodný kraj opustil prof. PhDr. Vladimír Wolf.

  Kresba (prof. Vladimír Wolf): Jiří Škopek

Myslím na vás. Včera mě Vaše rodina oficiálně vyrozuměla. Vzpomínám na naši poslední přátelskou schůzku v pátek 22. 11. 2019 u Vás v kanceláři V Domcích. Tak trochu spiklenecky jsme nejprve osvobodili konzultující paní kolegyni, jejíž téma jako by pomyslná gramofonová jehla už spíš dřela stále dokola, než na „desce“ dotyčné jakkoliv posouvala vpřed… Pohostil jste mě kávou a v našem rozhovoru jste vlastně bilancoval, ohlížel se za svým životem a profesní cestou; vyprávěl jste mi i o svých posledních zdravotních příhodách – ale s moudrým stále akceschopným nadhledem, nikoliv s kapitulujícím odevzdáním se…

S lidmi odcházejícími právě v adventu je často spojován a zpravidla i dodatečně pojmenován jistý mimořádný úkol, se kterým (pro který) se sem narodili. Jen namátkou – aspoň dva další z takového adventního Odcházení… (máte pravdu, právě jsme se dopustili pěkného učebnicového oxymóronu!): Václav Havel a Táňa Fischerová. Václav Havel s úkolem druhého prezidenta Osvoboditele či národního občanského převozníka… A Táňa Fischerová? Z lásky k múzám, zvláště k poezii, ale i ze zodpovědnosti k životu se jako žena a matka neohroženě, ba příkladně odvážně postavila i k jeho drsné próze a osobním dramatům.

A konečně historik Vladimír Wolf? Nápadně vyšlapané cestičky sice často skrývají bohaté archeologické podloží, ale pro uchování zdraví a přirozenosti národa, včetně jeho selského rozumu jsou nezbytné i občasné sondy v poli dosud neoraném nebo občasná chůze za objevem i proti oficiálnímu větru. Jestli Národ sobě, potom Vy, Vladimír Wolf, Rodnému kraji! Proto se řečnicky vážně ptám: Co mi tu ale teď bez Vás sami, v Rodném kraji osamělí? Proto, a tak tomu bude alespoň v mých vzpomínkách, stále aktivně zasedáte ve vybrané společnosti mudrců, významně působících též na našem „severovýchodu“: Václav Havel, Antonín Just, Zdeněk Trnka, Zdeněk Vít, Václav Tyrner, Milan Losa… 

Svou důstojnou vizáží, podobou, hlasem i gesty mi však nejvíce (a už jednou provždy) připomínáte Jana Wericha. Ostatně velmi společná vám byla a v paměti zůstává starost o naši demokracii. (Vaše iniciály VW jako by navíc mluvily i za celý tandem Voskovec + Werich.)

Pane profesore, děkujeme! Stále Vás slyším, jak si vždy dáváte záležet hned na svém uvítacím oslovení: „Pane kolego,…“

Sbohem, pane profesore,

… a mnoho sil vašim následníkům při symbolické předávce a nesení Vaší pochodně…

InzerceReklama Kovarstvi Vydra

Jaroslav Dvorský

P. S. Též vzpomínám na dobu až ne tak vzdálenou, kdy jsem marně bral za kliky dveří některých „kolegů“… To právě Vy jste měl pro mě nejen vždy otevřeno, ale ještě jste hlasitě vybízel vejít („Pane kolego, vždyť já sám to zažil velmi podobně…“). Pane profesore, trvale otevřeno zůstává u mě, u nás. Jedny „STRÁNKY na dobrou noc U STUDÁNKY“ (představení publikační činnosti a besedu s Vámi – v rámci pravidelného setkávání se současnými autory a osobnostmi Trutnovska) jsme před sedmi lety uspořádali k Vašim sedmdesátinám. Vzpomínáte? V rodišti Karla Čapka. V myšlenkovém centru Rodného kraje.

Blog Jaroslava Dvorského

Odkaz na blogovou sekci pana Dvorského na webu Trutnovinky.cz