Příběhy z knihy Dvůr Železné Hvězdy – O Scholzovi
V 16. století žil v Trutnově významný a bohatý muž jménem Stefan Scholz, jinak řečený Hübner (později zvaný Stollstaffla). Ten byl prý velmi úspěšným stavitelem a v Trutnově vystavěl řadu významných budov. Dařilo se mu opravdu nevídaným způsobem, až si začali lidé ve městě šeptat o jeho spolčení s ďáblem. Nahlas se však nikdo neodvážil říci proti bohatému Scholzovi křivého slova.
Jednou se stalo, že do svého domu pozval velmi oblíbeného městského faráře Martina Tabernatora a městského písaře. Víno teklo proudem a Scholz vyprovokoval mezi oběma hosty hádku, která skončila výpraskem váženého faráře. Ten poté požádal městskou radu o uvolnění ze služby.
Poté se začalo vyprávět, že v Scholzově šenku přibývá samo od sebe víno, které Scholz ve velkém prodával. Jindy nechal nepochopitelně vyjmout zabezpečení oblouků na svém domu, ty se pak zřítily, ale naštěstí nikdo nebyl zraněn. Podobných kousků přibývalo až do doby, kdy Scholz vážně onemocněl. Celé město si oddechlo, když po krátké nemoci Scholz zemřel. Přesto městská rada uspořádala velkolepý pohřeb, jak to odpovídalo Scholzovu významnému postavení ve městě. Po jeho pohřbu však v Trutnově nastalo období děsu. Někteří lidé vypověděli, že Scholze potkali živého a zdravého. Prý je objímal, smál se a vypravoval jim, jak už v mládí vyhledával dobrodružství ve vyvolávání zlých duchů i ďábla samotného.
Později se začal zjevovat v podobě koně. Jednou se dal okovat, a když kovář nasazoval třetí podkovu, poznal, že se jedná o Scholze. Ten vzápětí utekl, ale lidé se báli ještě víc, protože se povídalo, že kdyby mu kovář nasadil i čtvrté kopyto, stal by se i z něho ďábel.
Jednoho dne chtěl zvoník zazvonit na zvon, ale ten nevydal ani hlásku. Nahlásil to farářovi a ten hned pochopil, že se jedná o Scholzovy rejdy. Farář nařídil zvoníkovi, aby příští noci po dvanácté začal zvonit. V určeném čase spatřil farář na hřbitově u kostela postavu, která se přiblížila k věži a najednou po ní začala šplhat nahoru k věžnímu oknu. Když hodiny odbily první hodinu nového dne, zřítil se duch k zemi. Mezitím farář nakreslil svěcenou křídou kolem věže kruh, aby duch nemohl uniknout. Když dopadl na zem, pokropil ho farář svěcenou vodou, strčil ho do koženého pytle a vyhodil ho do křoví.
Děs ze Scholze však nevyprchal. Na jeho hrobě se každou půlnoc objevovalo dlouhé bílé roucho, které si odkládal, když vyrážel na své noční rejdy. Statečný zvoník jedné noci roucho sebral a co nejrychleji utíkal na kostelní věž. Sotva tam dorazil, už se Scholz drápal do věžního okna, neboť odhalil zvoníkovy úmysly. Naštěstí i tentokrát odbila půlnoc a Scholz ztratil svoji sílu.
S oblibou strašil u zadních dveří radnice, které musely být zazděny a pobity křížem. Každé ráno však byly dveře na svém místě a kříž zmizel.
Když už Scholzovo řádění trvalo 20 týdnů, rozhodla městská rada, že jeho tělo bude vykopáno a spáleno. Scholz byl prohlášen za ďábelskou bytost. Městský kat za účasti velkého davu jeho tělo znovu vykopal. Poté ho odvlekli pod šibenici a kat mu usekl hlavu. Ke zděšení všech přítomných začala z hlavy tryskat krev. Krev proudila i ze srdce, které kat vyjmul hned poté. Všichni žasli, že je po pěti měsících od pohřbu něco takového vůbec možné. Na příkaz městské rady pak spálili jeho tělo a děsivé ďábelské rejdy v Trutnově konečně skončily.
Zdroj obrázku zde
