Příběhy z knihy Dvůr Železné Hvězdy – Mnich a Jeptiška

Před nějakou dobou mi Jaroslav Dvorský propůjčil knihu, na které se spolupodílel. Knihu Dvůr Železné Hvězdy od Sammlera Schöppela, ve které mimo jiné vyšly i překlady starých trutnovských pověstí. Najdete zde i známou pověst o zabití trutnovského draka. Kniha se zabývá alternativním výkladem pověstí z hlediska alchymie.

Zde nebo na stránkách spolku Trutnov – Město draka naleznete odkaz ke stažení PDF verze knihy v případě, je-li již vyprodaná.

Pominu-li dlouhou pověst o budování města s drakem spojenou, najdou se zde i kratší samostatné příběhy, z nichž mi dva líbily nejvíce a rád bych se s vámi o ně postupně podělil.

Mnich a jeptiška

V Trutnově žil kdysi velmi bohatý a pobožný muž, který si nepřál nic jiného, něž aby jeho krásná dcera Antonie, která měla právě za sebou školní léta, šla do kláštera. Antonie ale velmi milovala syna jejich souseda, Florentina, který byl již od dětství jejím kamarádem. Také Florentin miloval Antonii. Ale tato skutečnost nic nezměnila na rozhodnutí Antoniiných rodičů zaslíbit dceru nebi. Zůstali neoblomní a nutili dceru, aby se vstupem do kláštera souhlasila. Když se jejich počínání zdálo marné, obrátili se na Florentina, aby Antonii domluvil a ona tak splnila rodičovské přání.

Bylo to v době jarních bouří, které ve všech srdcích probouzejí romantické touhy. Po dlouhém boji sám se sebou přistoupil Florentin na jejich prosbu. Když si ale představil, že by on, milující, měl svou Antonii přemluvit ke vstupu do kláštera, a tím k věčnému odloučení, nedokázal to. Běžel do lesní samoty, kde vyplakal svůj žal. Když přišel domů, napsal Antonii a svým rodičům dopisy na rozloučenou, vzal svou hůl a putoval k nejbližšímu klášteru, aby se stal mnichem.

Když se to Antonie dozvěděla, odevzdala se svému osudu a vstoupila také ona do kláštera. Žila tam tiše a skromně a získala si přátelství všech obyvatel kláštera. Po několika měsících života v klášteře se jí zdál velmi zvláštní sen. Viděla Pannu Marii v paprscích světla, jak vede Florentina v mnišské kutně. Když se blížili k Antonii, přeměnilo se jeho mnišské roucho ve světské šaty a také Antonie se náhle viděla ve světských šatech. Madonna spojila jejich ruce, požehnala jim a zmizela.

Antonie o tom snu dlouho přemýšlela a jako ve snu šla ráno k pobožnosti do kaple. Bylo to v den jejích narozenin. Tu přišel posel a přinesl jí jako dar koláč. Antonie si myslela, že je to dar od rodičů, ale jaké bylo její překvapení, když uvnitř koláče našla dopis od Florentina. Psal jí, že měl velice zvláštní sen a ukázalo se, že to byl týž sen, který se zdál Antonii. Dále psal, že tento sen považuje za pokyn z nebe, kterému se jich zželelo, a že je rozhodnutý z kláštera uprchnout, a zapřísahal ji, aby učinila totéž. Zmatená Antonie přemýšlela nad jeho plánem a nakonec mu sdělila místo jejich setkání.

Bylo to v bouřlivé prosincové noci, kdy svůj útěk uskutečnili a po dlouhé době si padli do náruče. Ve svých klášterních hábitech se vydali na východ proti horám. Byla to skutečně náročná cesta, ale síla jejich mládí a víry, že při nich stojí Panna Marie, jim pomohla vydržet. Tak putovali údolím Jizery přes romantické rokle a údolí a dostali se přes Harrachov na úpatí krkonošských hřebenů. V tom ucítili, že se blíží ke svému určenému domovu. Putovali ještě dál, opuštěnou krajinou a strmými stezkami, až jednoho večera přišli k ,,Dívčím kamenům“. Tam našli nocleh v jeskyni. Byl tichý večer, lehce sněžilo a oba padli na kolena a děkovali Panně Marii, že je přivedla až sem. Během modlitby vyšly na nebi hvězdy a mezi hřebeny hor se zjevila krásná jedle, obklopená hvězdami. Tak oslavili Antonie a Florentin své horské vánoce.

Ráno je však čekalo neuvěřitelné probuzení. Nebyli v jeskyni, ale v útulné chaloupce se vším potřebným ke spokojenému životu. Vyšli ven a opodál stál chlívek s dvěma kravkami a jednou kozou. Byla tam i malá zahrádka s potůčkem. Plni radosti se dali do každodenní práce a děkovali za svou záchranu. Tak žili šťastně a spokojeně po mnoho let vtom osamělém a krásném horském světě. Léta přibývala, až došly jejich životy ke svému završení. Oba si nepřáli nic jiného, než aby mohli zemřít společně ve stejný čas. Jednoho dne seděli před svojí chaloupkou a vzpomínali na svůj prožitý život. Tu se přihnala silná bouře, uhodil blesk a oba usmrtil. Vtom se nad nimi vztyčily dvě mohutné skály, které jsou až do dnešních dnů v Krkonoších vidět. Říká se jim Jeptiška a Mnich.

Zdroj fotografie:
http://www.fotohistorie.cz/Kralovehradecky/Trutnov/Trutnov/Default.aspx