„Nezbývá než vroucí vzpomínka a upamatovávání na čas našeho dětství, na ten přímý přenos pohádkového dobra.“
Zatímco bělouš Jurášek sedlaný naší Popelkou nastoupil cestu do pohádkového nebe, kam se teď poděješ ty, naše dětství, bez svého strážného anděla? Bezradně klopíš hlavu pod věnečkem kopretin či rukou rozpačitě šmejdíš pod kamenem bystré vody. Ach, ty naše marná snaho o nemožné, – tentokrát tu chytit a na místě přidržet kluzký osud! A kategoricky nedovolit taková brzká odcházení, nýbrž jen a jen pokračovat v blízkých setkáních pohádkového druhu…
Nezbývá než vroucí vzpomínka a upamatovávání na čas našeho dětství, na
ten přímý přenos pohádkového dobra. Za přesilovky prózy života s konci
všelijakými ho opatrujme jako snítku šafránu.
