Notre-Dame, její loňský požár jako předzvěst ran?
Rozumím Francii tak nešťastné včera, i té dnes zalité lidským dobrodiním… Tak jsem přesně před rokem v sobě tišil žár přímého přenosu Matky Boží v plamenech… Neohlašoval však tehdy galský kohout „městu a světu“ zároveň brzký příchod zcela jiných rán plných ran? Nedá mi to, abych se právě po roce nevrátil k tehdy publikovanému autentickému dialogu svých textů a internetové publicistiky…
Zvečera snáší se Fénix
s polibkem ohně na Matčin chrám
Galský kohout troubí hned nad ránem tu ránu ran
A náš dvorek světa tak pozvedá srdce k pohledu vzhůru
až samým dobrodiním dne snad skrze Osud sám
zaplaší včerejška noční můru
nad Notre-Dame
„V knize Chrám Matky Boží v Paříži vysvětluje Victor Hugo, že ho inspirovalo jediné slovo vyškrábané v temném rohu zvonice: ’ANÁTKH. Slovo, které znamená v řečtině osud, ho přimělo stvořit tragickou a zároveň svobodnou duši Quasimoda. A skrze zvoníka pak vypráví příběh chrámu, který ovlivňuje dějiny.
– Myšlenka tehdy vytesaná do kamene se těšila výsadám, jež bychom docela dobře mohli porovnat s dnešní svobodou tisku. Je to svoboda architektury, – poznamenává Hugo. Když se proto o 188 let později zřítila zvonice na dlažbu Paříže, lidé stáli na druhé straně Seiny a normálně plakali. Moc východní části dnešního ostrova Cité pochopili už Římané. Původní chrám byl zřejmě zasvěcený bohu Jupiterovi, později na stejném místě stál kostel svatého Štěpána. V polovině dvanáctého století ale dostal biskup Maurice de Sully myšlenku, která ho učinila nesmrtelným. Začal budovat katedrálu dosud nevídaných rozměrů a tvarů…“
Slzy a modlitby pro Notre-Dame. Matku Paříže, již vzkřísila slova Victora Huga
Seznam Zprávy
Rozumím Francii tak nešťastné včera, i té dnes zalité lidským dobrodiním.
Možná konečně rozumím i svým vlastním veršům z konce osmdesátých let:
+ + +
Dávno předtím
než tu vystavěli chrám
trpělivě tlouklo srdce zvonu
Nikdy se nepodařilo
sestrojit tak vysokou klenbu
Lidé pokojně vyletují
za jeho hlasem
P. S. 19. 4. 2019 pod text ještě přidávám zprávu
Dnes na Velký pátek se píše: „Kohout vytažen z popela jako fénix.
Symbolem obnovy Notre-Dame se v minulých dnech stal rovněž měděný kohout, který před požárem zdobil špičku nyní zřícené štíhlé věže nad chrámovou lodí. Tepaného ptáka, kterého mnozí považovali za nenávratně zničeného, se v troskách podařilo najít v úterý večer…“
Novinky.cz
