List z bratrské krajiny (důvěrně adresováno J. A. Komenskému)

Náš milý Jene,
při dnešním dnu – velkém právě Tvým památným výročím – myslíme odtud na Tebe.

Díky magickému ochránci, snad samotnému vynálezci Prokopovi, velké bouřky s respektem obchází naše společné srdeční místo. Divoká Orlice tu sice dokáže mlsně olíznout i strmější břeh, ale nakonec se vždy odevzdá vyšším zákonům a níže zcela ztiší. Tady v lesích ještě zachytíš poslední echo modlitby bratří. O říční kámen zacinká klíč k odemykání Rokytenky. To výše při hranicích, v přítmí nižšího porostu, turista nic netuše občas znovu prošlápne prastarou pašeráckou stezku. A kunvaldský Horský potok? Jako dobře utajený, ale stále spolehlivý orchestrion nese k Žamberku a pak dál do světa Matějovo dávné šifrované proroctví: jak jednou, schválně za soumraku, protože na zapřenou, přece zde sám osobně staneš. Vzpomínáš? Pobytem jsi tehdy byl brandýský. V Kunvaldu – přímo v srdci bratrské krajiny – schován za mlhu i okraj noci jsi poklekl k jednomu z počátků víry.

Ano, přes hlučný skřípot Labyrintu světa jsou-li vůbec ještě někde prostým uchem slyšitelné ozvy Ráje srdce, pak je to právě tady!  V Hlubině bezpečnosti (orlického bratrského domova), Cestou světla (nad radostným dětstvím víry v něm).

Ne, Jene Amosi, nezůstávej Truchlivý. Opus Magnum Ti nikdy neshořel! Otevřen k nahlédnutí zůstává položen v orlické krajině. Jen kousek od Bratrské kovárny, pod Domkem Na Sboru – na dně Modlivého dolu.  Pro případ listování je opatřen unikátní botanickou záložkou: růží bez trní.

Na Tebe, náš milý Jene, první Učiteli národů a poslední biskupe Jednoty bratrské, tu přece my nikdy zapomenout nemůžeme. S láskou a se srdcem listu Bratrské lípy vzpomínáme.

Na Žamberecku, a zvláště pak v Kunvaldu 15. XI. L.P. 2020

P. S. …a představ si, že v křestní studánce Jordán se znovu zdržuje voda.