Krása duhy

Když jsem dostala ke čtrnáctým narozeninám rozšířenou sadu pastelek, v podstatě ihned jsem věděla, že se stanou mými parťáky při dalším tvoření. Na internetu mě zaujala paní, která by svými duhovými vlasy a průzračně modrýma očima zaujala kdejakého výtvarníka. Tak jsem to vzala jako první zkoušku pastelek.

Výjimečně jsem vynechala náčrt tužkou a vrhla se na vlasy. Tvarovat je do duhové vlny byla jistá forma relaxace, jak pastelky střídaly pastelky, všímala jsem si čím dál víc malých detailů, vlasů, které šly jiným směrem, nebo naopak, v jaké tiché dokonalosti splývaly v jeden jediný pramen.

Tento výkres je jedním z těch, na které budu pyšná i po několika letech. Každý výtvarník oceňuje své umění jiným způsobem, na některá díla se bude i s mnohaletým odstupem hledět hrdě a některá jen založí do stolu jako motivaci k dalšímu zlepšování.

Je dobré umět se ocenit, vědět svou hodnotu. A s tím bychom měli pracovat.