Komenský – Čapek – Havel

…aneb Otisky letošních památných kulatých výročí u nás doma

mapa Trutnovska

Než budoucí Učitel národů, poutník a diplomat víry, posel vzdělanosti, lidskosti a tolerance Jan Amos Komenský (1592 – 15. 11. 1670) vkročil do trvalého evropského exilu, otisknul své poslední domácí kroky právě v krajině Trutnovska.  Poté křižoval Labyrint Evropy už jen s drahou vzpomínkou na ráj českého bratrského srdce, ovšem svou příkladnou osobní statečností a nepolevující pracovní pílí na nedozírném poli pansofickém a pedagogickém posiloval cesty ostatních: „Každé naše jednání by mělo sloužit nejen vlastnímu prospěchu, ale i prospěchu jiných…“

Pokud však bude svět spravován neomezenou mocí mamonu a násilím „vyvolených“, promění se v globální lazaret pandemie Bílé nemoci. Kdysi Čapkovo bojovné memento – dnes, zdá se, neodvratné proroctví.  Především hluboce etický rozměr nadčasových filozofujících dramat a próz brzy proměnil svatoňovického rodáka v celosvětově uznávanou autorskou osobnost. 

Zdejší narození podkrkonošského krajana Karla Čapka (9. 1. 1890 – 1938), stejně tak i výsostně morálně-humánní sílu umělcova odkazu je možné vnímat jako mocný občanský erbovní štít i dědičný duchovní statek se závazky k nim vyplývajícími. Zbavit dnešní svět – zdaleka ne idylicky pohádkově zaslíbený – onoho morálního mezilidského bahna úplatkářství, protekcionismu, korupce a násilí, či ďábelského pokoušení a napomáhání k nim, je víc než pouhým čtenářským pochopením a proklamováním poselství z pera aktivního spolutvůrce prvorepublikové demokracie. Je výzvou vpravdě revoluční – demilitarizovat náš nejbližší český politický i veřejný prostor od mamonu jako skutečné zbraně hromadného ničení mezilidských vztahů uvnitř „post-sametové“ občanské společnosti a vymítat falešný fenomén „moneyismu“, pod kterým se bortí smysluplný hodnotový žebříček každé demokratické pospolitosti. Zhoubný tumor současného kultu peněz, často prorostlého již metastázemi organizovaného zločinu, ale zároveň právě vědoucím a nesmrtelným Čapkem neúnavně podávaný lék k možnému uzdravování schváceného světa jsou i našimi dnešními národními souřadnicemi…

Ale vyslechněme v odstupu neuvěřitelných osmdesáti let samotného Karla Čapka v úryvcích:

„Naše národní víra, víra husitská a Komenského, víra našich buditelů, víra Masarykova, to je víra ve spravedlnost a lásku boží…

Dožijeme se toho, věřte, dožijeme se toho, že se navěky zhroutí babylón lži a násilí; kolo dějin se nedá zastavit, celé lidstvo nezhrubne ani nezhloupne. A světu nebude vládnout nerozum a zlá vůle…

I v našem osudu se odehrává dějství světové, které bude s velkou a slavnou nutností pokračovat dál. My se nemáme co bát světového vývoje, naopak; každé násilí je krátké na obecnou lidskou potřebu svobody, míru a rovnosti mezi lidmi a i národy. Musíme nesmírně mnoho udělat sami pro sebe, musíme mít ještě více rádi svůj národ, musíme se víc milovat mezi sebou; věříme, že i v tom     a hlavně v tom, je naše velké poslání ve světě: Udělat ze sebe národ po každé stránce schopný lepší budoucnosti…

InzerceReklama Kovarstvi Vydra

Nikdy nebude malým národ, který se nedá zviklat ve své víře v budoucnost a v práci pro své lepší příští…

Žádné násilí nepotrvá, žádná mocnost světa nemá vyměřeno víc než píď dějin, ale dnes už národy nevymírají, jenom režimy a lidé pominou. Národy jsou tu navěky…“

Podaří se však v současné době vleklé krize morálních hodnot, globálních i národních nejistot – dramatických tenzí ekonomických, politických, a tudíž i kulturních – těmi nejsprávnějšími činy udržet příklad a váženost (pod)krkonošského génia loci?

Jako dlouho vyhlížené „vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí“ se do kroniky Krakonošovy zahrady zapsalo udělení Kulturní ceny města Trutnova Čestného občanství města Trutnova Václavu Havlovi (5. 11. 2010), jakož i pozdější místní přejmenování ulice Revoluční na Nábřeží Václava Havla.

Novodobý národní i evropský buditel, další prezident Osvoboditel, filozofující dramatik, který svou návštěvou 27. ledna 1990 „vyprodal“ trutnovské náměstí, se tak po zásluze i ve své druhé domovině dočkal poopravení jinak nekompromisního pravidla na: „Přece doma prorokem!“

(Aktualizováno dnem posledního rozloučení s historikem a univerzitním pedagogem prof. Vladimírem Wolfem 3. 1. 2020, in memoriam věnováno právě jemu.)

Jaroslav Dvorský

Blog Jaroslava Dvorského

Odkaz na blogovou sekci pana Dvorského na webu Trutnovinky.cz