Jiří Grus nikdy nespí
Stojíme před ateliérem. Pokolikáté už! Otvírá nám „třaskavá“ směs oleje a terpentýnu: „Pojďte dál!“
Hned tajíme dech. Drak běží po zdech. Jeho krví permská zem prosákla až sem. Paleta sama je portrét umělce. Akvarelky na talíři – srdce na dlani.
A Jiří je na koni a vypráví, jak zrovna bojuje s trutnovským drakem. Termín tisku se blíží… Jindy s klasiky pootvírá šuplíky a vyrovná nám pro Karolinum vlastnoručně ilustrovanou knihovničku. Knižní hřbety pánů pěkně v jedné řadě: Hrabal, Bass, Fuks, Poláček, Durych, Jedlička… Jak krysy za Krysařem – ostatně Dyk „od Gruse“ brzy skutečně povede tu řadu. V ateliéru děti sahají na portrét Lely. Vždyť je jak živá!
Nadšeně listují Jirkovými komiksy a vtipy.
Nebo s Cirkuffáky odvážně šplhají po Jirkových reklamách.
Jindra si od Jirky odnáší parádní kolorovanou kresbu Draka, co nikdy nespí. Není sám. Děti si do komiksové knihy často nechávají kreslit draka „navíc“.
Rádi chodíme za Jirkou do ateliéru.
Dějí se tu totiž věci čarodějné.
Jirko, děkujeme!
