Rozmohl se nám zde takový nešvar. Velký, hnusný a strašně nefér nešvar. Dělá se zde „hon na čarodějnice“, v našem případě hon na policisty.
Hon na lidi, kteří si aktuální stav nepřejí a nepřáli stejně tak jako my všichni, ale zároveň lidi, kteří se snaží dělat svou práci tak, jak mají, chlapi a ženské od rodin, kteří mají doma také děti, které nemohou na hřiště, nemohou do škol atd. Zažívají stejné strasti jako my ostatní, bohužel mají nevděčnou práci, ve které se stávají trnem v oku společnosti jen proto, že plní svou pracovní povinnost. Řeč je (nejen) o článku na serveru Novinky.cz (odkaz zde).
Děsí mě anketa pod článkem, ve které se v do této chvíle vyjádřilo přes 20 000 čtenářů a většina je toho názoru, že zákrok policie byl nepřiměřený. Není tomu tak.
Tento pohled na aktuální situaci byl dnes sdílen v největší trutnovské skupině Trutnováci jako prostý FB příspěvek, který rozdmýchal hodně emocí a byl bohužel administrátorem do hodiny smazán.
Máme svá práva, ale také povinnosti. Například povinnost dodržovat celoplošná nařízení ve stavu pandemie. Všichni to víme a nevykecáme se z toho. Ve chvíli, kdy toto nerespektujeme a strážník po nás chce nasazení ochrany úst, tak držkujeme a oháníme se právy a dalšími výmluvami, které v tu chvíli nejsou relevantní. Máme totiž povinnost uposlechnout a pokud tomu tak není, tak se legitimovat. Setkávám se s názorem, že strážník nemá právo po vás legitimaci požadovat, což je naprostý nesmysl (zákon 553/1991, par. 12, odstavec 2). Ve chvíli, kdy odmítáme nasazení ochrany úst, jsme požádáni o legitimaci. Zde by většina dnes po internetu kolujících „příběhů“ relativně šťastně skončila. Ale nekončí, protože si hrajeme na hrdiny.
Video v článku jasně ukazuje případ dvou lidí, kteří porušovali vládní nařízení a hlavně neposlechli výzvy policistů. Jak jinak to asi mělo dopadnout? A teď si vezměte, kolik času ve videu trvalo, než k tomu vůbec došlo. Do klepet mohli už ve chvíli, kdy se poprvé rozhodli nelegitimovat a nespolupracovat. Strážníci jim dali dost času na to, přehodnotit svůj názor. K použití donucovacích prostředků došlo ne na základě rozmaru policistů, ale na základě neschopnosti spolupracovat a kladení odporu. Jedinými viníky takovýchto případů, které teď kolují na internetu, jsou ti, kteří se ohání právy, ale povinnosti jim jaksi utekly.
Také mám potřebu si na veřejnosti, když v mé bezprostřední blízkosti nikdo není, sundat na chvíli roušku a vydýchat se, ale pokud by ke mně přišel strážník s tím, ať si ji okamžitě nasadím a případně se mu prokážu, tak nedělám hrdinu a poslechnu. Mám totiž i své povinnosti jakožto občan. Já ji na tý hubě mám mít bez okolků a on je povinen to po mně vyžadovat, stejně tak jako případnou legitimaci. Já chápu strážníka a věřím, že strážník má pochopení pro mě.
Případy kolující na internetu by se nestaly, nebýt nezodpovědnosti jednotlivců a nepochopení situace těmi, co tohle vše natáčí a uveřejňují.
Jsem neochvějně přesvědčen, že drtivé většině policistů je proti srsti to, že musí používat „donucováky“, navíc za takové blbosti, kor když z toho vzniká div ne odboj proti nim samotným. Jsou v tom stejně jako my. Tuto situaci si nepřáli a též vyhlížejí konec pandemie a návrat života do normálu. Buďme tak prosím chápaví a solidární. Snažme se najít pochopení pro jejich činnost a předtím, než se necháme ovládat emocemi z domnělé nepřiměřenosti zákroků, zkusme se zamyslet nad tím, jak tyto situace vznikly a jak by mohly dopadnout, kdyby v konečném důsledku zpacifikované osoby udělaly jediné – spolupracovaly.
Máme svá práva a buďme za ně rádi.
Máme však také povinnosti, které mají stejnou váhu. Buďme si toho vědomi a také podle toho jednejme.
Přeji všem strážníkům pevné nervy a vzdávám hold jejich práci. Držte se!
Nikdo z novodobých „hrdinů“ by ten tlak veřejnosti neustál tak, jako musí oni.
