Já bych chtěl chodit do houbařského kroužku

Již nějakou dobu jsem jednatelkou Mykologického kroužku Trutnov, z. s., respektive tam tak trochu pomáhám. Před pár lety bych tomu nevěřila, ale stalo se tak.

Určování hub na schůzce

Na houby jsem chodila s babičkou i dědou, tak jak je v naší domovině běžné, český národ je přeci označován za národ houbařů, sortiment námi sbíraných hub byl i širší než jen houby hřibovité a názvy jsme používali správné, ale za odborníka se dodnes nepovažuji. Mezi opravdové mykology mě zavedl můj syn. Když mu bylo pět let, zeptala jsem se ho, jestli by nechtěl chodit do nějakého zájmového kroužku, či sportovního oddílu, někde přece berou už od pěti a já budu mít pravidelně chvilku času. Vyjmenovala jsem mu několik oborů z nabídky, ale on dlouho neváhal a prohlásil:

„Já bych chtěl chodit do houbařského kroužku.“ 

Ó jistě, je to moje vina, do lesa jsem ho tahala (obrazně a někdy i fyzicky) od dvou, aby neztrácel motivaci přelézat malými nožkami pařezy a padat přes klacky, tak jsem při každém objevení houbičky projevovala neskonalou radost, někdy až rituální tanec nad nálezem. V dětských očích tak houba musela znamenat něco velkolepého. (Později jsem se na houbařských vycházkách s členy kroužku přesvědčila, že takové projevy jsou u mykologů naprosto normální v každém věku.)

Houbařská vycházka

 „Ano, v Trutnově jistě nějaký takový kroužek je (mimochodem už přes padesát let), ale pro děti? Není to spíš pro důchodce? To budu muset jít na první schůzku s tebou.“

A chodíme spolu dodnes. Hned napoprvé mě překvapil milý a přátelský duch této skupinky nadšenců, jejich odborné znalosti a zapálení pro věc mě pak skoro šokovaly. Věkový průměr sešlosti jsme v té době oba se synem značně snížili, ale zapadli jsme. Stejně tak další noví mladší členové kroužku. Abych nebyla jen doprovod, převzala jsem editování webových stránek a už se to vezlo dál…

V posledních měsících byly samozřejmě schůzky kroužku pozastaveny, odborné přednášky, jarní vycházka a jeden výlet zrušeny, ale pojďte nahlédnout ještě do roku 2019. Ten byl velmi úspěšný. Přikládám hodnocení činnosti, jak ho zaslal předseda spolku Petr Kuráň:

„Vážení členové či aktivní podporovatelé našeho Mykologického kroužku. V říjnu 2019 tomu bylo 15 let, co jsem vstoupil do tohoto houbařského sdružení v Trutnově, abych rozšířil své znalosti ze světa hub, který zjevně miluji více než je zdrávo.

Je tomu 8 let, co jsem se stal předsedou – bylo to v době, kdy zemřela pokladní, poté zemřel předseda a z kroužku odešla jeho dosavadní jednatelka (krátce na to i ona zemřela) a letitá kronikářka odevzdala kroniku s tím, že má 4 vnoučata a chalupu a nezbývá jí na tak zodpovědnou práci čas. Od té doby zažil náš spolek pád, a během doby mých studií i rok a půl trvající nečinnost.

Před 5 lety si však štěstěna vybrala právě náš kroužek a postupně jej obdařovala jedním novým členem za druhým. Až na pár ctěných výjimek se zcela změnilo složení lidí, kteří se v kroužku každý svou měrou angažují. Za posledních 5 let jsme zvládli sami udělat nebo zprostředkovat asi 10 mykologických přednášek, asi 10 mykologických vycházek, rozhýbali jsme si na internetu staré webové stránky, založili jsme FB skupinu a internetovou mykologickou poradnu (formou mailu), pokračujeme v tradici vystavování hub ve vitríně na Krakonošově náměstí v Trutnově, uskutečnili jsme jeden vlastní mykologický víkendový pobyt, obnovili jsme psanou podobu kroniky kroužku, zorganizovali jsme dvě výtvarné soutěže na téma hub a PŘEDEVŠÍM jsme v posledních 4 letech uspořádali neuvěřitelných 7 VÝSTAV HUB!!!

Bilance je následující:

Žacléř 2016 – přes 100 druhů hub, Svět Květin Trutnov 2017 – 142 druhů hub, Dvůr Králové nad Labem 2017 – 300 druhů hub, Svět květin Trutnov 2018 – 90 druhů hub, Hostinné 2018 – 230 druhů hub, Svět květin Trutnov 2019 – 244 druhů hub, Dvůr Králové nad Labem 2019 – 336 druhů hub.

Doufáme, že jsme tak co nejvíce lidem rozšířili obzory a předali jim co nejpřesnější a nejodbornější informace, které co nejvíce snížily nebezpečí otrav jedovatými houbami a vzbudily v lidech třeba i trochu to svědomí, jak se mají chovat k přírodě. Pokud vím, jsme jediný kroužek v Česku, který dosud pořádal 2 velké výstavy hub ročně. Na rozdíl od některých jiných houbařských kroužků, klubů, sdružení či spolků, které jsou dlouhodobě podporovány magistráty velkých měst, krajskými úřady či regionálními muzei, my máme podstatně nižší formální příjmy, a přesto jsme schopni opravdu velkých a významných věcí… Nebojím se říci, že některé jiné spolky, srovnatelné počtem členů a velikostí regionu působnosti, převyšujeme.

Předpokládám, že některé nyní napadne, že „samochvála smrdí“, ale po tom všem, čeho jsem v posledních letech, měsících a týdnech svědkem se neubráním přesvědčení, že „se musíme chválit i za maličkosti, protože nikdo jiný to za nás tak dobře neudělá“. A že je z předchozího textu patrné, že o pouhé maličkosti se rozhodně nejedná…

Po výstavě hub ve Dvoře Králové nad Labem, která byla dle mého názoru absolutním vrcholem toho, co jsme schopni v současném složení a se současnými znalostmi v oblasti amatérské mykologie zvládnout, se sluší všem, kteří se účastnili alespoň některé z jejích fází – sběru hub, instalace, určování hub, průběhu výstavy a úklidu po výstavě S POKOROU PODĚKOVAT.

A pokud si někdo klade otázku „co bude dál?“, pak odpovídám jednoduše: budeme makat a zároveň si to užívat tak, jak nám to možnosti, příležitosti a síly dovolí. Chtěl bych celé toto své písemné vyjádření zakončit výzvou, aby ti, kdo mají upřímný zájem o houby a umí máknout, se k nám přidali a pomohli nám se dál rozvíjet (i když už úplně moc nevím, kam by to ještě mělo jít).

Nebudu tvrdit, že je to zívačka a leháro – to tedy rozhodně není. O houbách je stále se co učit. Každý, kdo se toho chce účastnit má u nás dveře dokořán.“

InzerceReklama Kovarstvi Vydra