Dvě minuty ticha

Všední prosincový den začínáme chemií. Profesor v bílém plášti rozráží dveře a před katedrou napůl gestem, napůl slovem nám kyne na pozdrav.

„Posaďte se!“
Ale jako bychom ho přeslechli. Stojíme dál.
„No tak se posaďte!“
I jeho druhý pokus necháváme bez odezvy.
„No tak si klidně stůjte, když chcete.“ Otáčí se zády, bere křídu a zapisuje téma…
„Může mi konečně někdo říct, na co si to tu jako maturitní třída teď právě hrajete?“
„Držíme minutu ticha. Zastřelili Lennona. Yesterday.“
„Aha, to máte pravdu…“

Další minuta ticha.

Stojí nás o jednoho víc.