(Anti)pandemicky pospolná globální společnost aneb Les, mor, veš, vir

„Místo covidových sloupů na náměstích je však dnes potřeba vztyčit… se po celém světě navzájem.“

Odedávna přemýšlím o lese jako o mocné učebnici příkladu a inspirace:

Les ve větru.
Těch starostí,
kam složit všechny koruny.
Silní se slabými
tančí v jednom kole
Velký tanec pokory.

Ano, počínaje pravěkem už pár solidárních pospolitostí (samozřejmě mimo klasický rozměr země a státu) svět pamatuje. V dobách opravdu nejistých, těžkých, ba zlých si o ně vždy řekl nejsilnější z pudů (pud sebezáchovy) jako spuštěný alarm holé lidské existence. A co odvěká lidská touha po absolutní spravedlnosti, tedy pokus o bratrské majetkové rovnostářství či přímo ideové a ideologické „humánní“ experimenty zvané fašismus a komunismus? Kroniky, archivy, hřbitovy i prostá lidská paměť o nich vyprávějí své…

A přece se (kolem toho stále) točí(me)! Jenže dnes – do třetice našich tisíciletí – přece jinak. Doslova ve viru událostí. Ale pozor! Sám koronavir neslovíčkaří a už vůbec nestylizuje složité kodexy. Vytáhl do boje, protože je vir. A vir vírou (ať už jakoukoli) neporazíme, podobně jako nezastavíme veš veškerými dobrými myšlenkami. Ostatně zdá se, že ani naše nejmodernější brnění pro každého z nás dlouho neobstojí ve střetu s rychlými „sofistikovanými“ mutacemi nepřítelovy zbraně.

Vir dobývá naše obydlí resp. daleko snadněji ta nejchudší, a tudíž nejméně chráněná. Ostatně podobně jako kdysi mor nyní zase vir nás přezkušuje z okruhových otázek empatie – solidarita – samaritánství. Místo covidových sloupů na náměstích je však dnes potřeba vztyčit… se po celém světě navzájem. K proti-covidové ofenzívě! Pán nepán – tmavý, světlý, nejsvětlejší! I zdraví celého světa máme jen jedno.

Totiž buď ho máme všichni, nebo nikdo z nás.

InzerceReklama Kovarstvi Vydra

Jaroslav Dvorský