Jdi na obsah Jdi na menu
 


8. 9. 2019

Líbilo by se mi být srdcem Kryblice

logo.jpgRozhovor z rubriky "O podnikatelích" pro CIPTU. 
 

Na Kryblici žije spousta lidí, ale pokrytí různými skvělými podniky je zde tak malé, že lidé musí téměř za vším do centra. To se snaží napravit paní Monika Vlčková svým (nejen) Viňasem U Maxima a evidentně se jí to daří na výbornou.

p1050129.jpg

Co byste o sobě pověděla?

Lehčí otázku tam nemáte? (směje se) Nevím, co chcete slyšet, třeba to, že ta, co nepije víno si otevřela Viňas? (směje se) To každého pobaví.

Opravdu nepijete víno?

Fakt! A vždy se mě lidé ptají: „Jaké víno máte nejraději“ a já jim říkám: „No já nevím, já víno vůbec nepiju“.

A co pijete? Pivo?

Mám ráda pivo, díky čemuž jsem si při převzetí podniku řekla, že tu musí být točené pivo, a tak tu máme Kozla. Hodně jsem se bála, aby se chlapi pivaři na mě nekoukali špatně, ale musím říct, že sem chodí rádi. A když přijdou v páru, ženy si dají vínečko a pánové si dají to svoje pivko (úsměvně).

Co tedy ráda děláte ve volném čase? Co patří mezi vaše hobby?

Mám ráda sociální sítě, záleží však, jak to pojmete, u mě to není úplně škodlivá záležitost. Pomáhám lidem trochu spravovat a udržovat sociální sítě. Mám ráda hudbu a koncerty, teď jsem byla na Metallice, takže můžu zase žít (směje se). Těší mě, že se tu opět obnovil „fesťák“, na který chodím už od svých sedmnácti a ráda chodím do UFFA na kulturu. Jinak mám ráda fotografování, kterému se teď nevěnuji, ale snad se k tomu časem vrátím.

Co vás vedlo k převzetí a vedení vlastního podniku?

Mně je čerstvě čtyřicet, takže možná krize středního věku. (směje se) Říkala jsem si, že by byla škoda, kdyby takový podnik na Kryblici nebyl. Mimo Havaje tady nic není, vše je daleko a za vším musíte do města. Podnik založil Aleš Duba asi dva roky zpátky jako klasickou a moc pěknou vinotéku. On je someliér, vínu rozumí, ale má ještě své zaměstnání a kapelu Sansaband, k tomu rodinu a malé děti, takže mu už nezbývalo tolik času.

Před vinotékou jste dělala co? Podnikala jste také?

Ne, nikdy. Nejprve jsem byla klasický zaměstnanec v obchodě s elektronikou a později vystudovala policejní školu. Následovala mateřská a po ní zdravotní potíže, které mě z práce vyřadily.

Jaké pro vás bylo začít podnikat?

Strašný! (směje se) Já jsem si myslela, že mě nic nepřekvapí. Manžel léta podnikal a mám i podnikající přátele, ale nakonec mě překvapilo úplně všechno. EET, kontroly a vše kolem. Příjde mi, že malí a střední podnikatelé musí neustále něco platit a dodržovat. Měla jsem tu už pět minut po otevíračce kontrolu z hygieny, ale vše bylo v pořádku. Někdy mi to však příjde jako moc velká šikana.

p1050139.jpg

Čím je tedy Viňas U Maxima jiný než jiné vinotéky?

Není to klasická vinotéka. Já vždy říkám, že je to „nejen Viňas“. Ten Viňas se mi ujal, což se mi líbí. U Maxima je to podle ulice Maxima Gorkého, ale většina lidí říká, že chodí k Monice. Když jsem přemýšlela, jestli jsem se nezbláznila, že já, která nepiju víno, si pořídím takový podnik, řekli mi dva kamarádi, Michal a Tomáš, nezávisle na sobě: „To je jedno, ti lidi budou stejně chodit za tebou.“ (úsměvně) A musím říct že, to tak je.

To víno je opravdu základ, pak se u nás dobře prodává kafíčko, makronky a nějaké dobroty od Sladkých Teček. Máme tu již zmíněné točené pivo, různé drinky, whiskey… Ta nabídka je rozšířená, proto nerada používám slovo vinotéka.

Odpoledne sem chodí maminky s dětmi na cestě ze školky, děti si tu dají něco dobrého, máme pro ně horkou čokoládu, nealkoholické nápoje, přírodní limonády, mamky si dají kafé nebo dvojku vína, malé pivko, pokračují na nákupy a jdou si domů. Je to převážně babinec, potřebovala bych sem nalákat nějak muže, třeba muže, co by se chtěli seznámit. Hodně sem chodí i sestřičky z nemocnice. Myslím si, že by měli dost na výběr (směje se) Můj osmiletý syn Vojtěch sem strašně rád chodí, když jsou tu kapely a tančí se ženami, co jsou do lichého počtu. Ony ho mají rády a když tu není, tak se po něm ptají. (směje se) Nechci vědět, co bude, až vyroste. (směje se)

Jak se vám ve vašem podniku „žije“?

Má to tady hrozně pohodovou atmosféru. Přijdou zákaznice a řeknou: „Vařila jsem houbovou polévku, tak vám porci nesu, protože jste tady celý den,“ nebo napečou koláč, jdou vedle od řezníka, dají si s vámi dvojku vína a zase pokračují domů. Je fajn, že se sem naučili chodit lidi sami, protože vědí, že se tu buď pobaví se mnou na baru nebo s někým jiným ze zaměstnanců a stává se z toho takový rodinný přátelský podnik. To je pro mě největší odměnou. Dále se stává, že lidi mají grilovačky a rodinné oslavy, v teplácích si sem zaběhnou pro stáčené víno a vědí, že to není nijak pohoršující. Já vždy říkám, že by se mi líbilo, kdyby to bylo takové srdce Kryblice.

„Vždycky tvrdím, že Trutnov, to centrum, přibližuji lidem na Kryblici.“

A kolik lidí u vás aktuálně pracuje?

Aktuálně mám jednu stálou zaměstnankyni, Petru, kterou jsem si „stáhla“ z UFFA. Když jsem to otvírala, tak tu byla Kristýna, která tu dříve dělala brigádnici při mateřský a ta mi s tím moc pomohla. Znala chod podniku víc, než já ze začátku a byla taková moje morální podpora. Pak mám brigádníky, mezi které patří moje šestnáctiletá dcera Týna, která tady tomu velí a je na ni spoleh. Dále brigádník Leoš, který se vrátil po patnácti letech z Irska. Ten již v gastru dělal, takže to je super a jak sem chodí hlavně ženy, tak mají muže rády. (směje se) Navíc mám pár kamarádů, kteří, když se dostanu do krize a potřebuju té pomoci víc, se mi sami nabídnou a pomůžou.

p1050136.jpg

Co si u vás zákazníci chválí?

U nás nejoblíbenější nápoj pink gin – růžový gin s růžovým tonikem. Ani nevíme, kde to získalo na popularitě, a lidé říkají: „Musíme k vám přijít na ten růžovej nápoj.“ (směje se)

Na čem si tedy zakládáte?

Že jsme strašně milí? (směje se) Na našem přístupu k zákazníkům, který je opravdu osobitý. Se spoustou zákazníků si tykám a je to opravdu srdečné. Není to jen pocit, že vás znají, ale už se to dá nazvat přátelstvím a musím říct, že jsem obklopena skvělými lidmi.

Jednou tu byly kamarádky na víně, dost se to tu navalilo a byla zde jen jedna zaměstnankyně. Nikdo nemohl vypomoct, a tak z ničeho nic šly a pomohly umývat nádobí, protože věděly, že jí to pomůže. Pak si řeknete, že vás ti lidé mají opravdu rádi, dělají to pro vás a nic za to nechtějí. Jsem za to hrozně ráda.

Podle toho, co mi říkáte, tak se tím srdcem Kryblice stáváte.

Asi ano. Ráda bych chtěla zmínit, že mám portugalské víno od Viléma Fischla, kterému když zavolám v pátek odpoledne ve čtyři hodin, že mi došlo víno, tak ho doveze. Klidně i o víkendu. To samé Sladký Tečky. Napíšou nám, co nového napekly a zeptají se, jestli to nechceme zkusit u nás. Pekařství Jana Štěpánková – když máme degustace, tak od ní beru malé banketky. Teď jsme se domlouvaly, že od nich budu brát i nějaké sladké pečivo ke kávě, aby to nebyly jen ty dortíčky. Dále Cukrárna Na Polské a jejich vyhlášené větrníky a pumpičky – takové retro zákusky. Líbí se mi ta důvěra a spolupráce. Dále ta klasika, která funguje pořád, a to jsou chlebíčky. Vždycky tvrdím, že Trutnov, to centrum, přibližuji lidem na Kryblici.

Občas se stává, že je tu plno jak venku, tak vevnitř a lidi si nemají kam sednout. To pak sedí na lavičce u Vietnamce a u řezníka.

Máte s podnikem nějaké plány do budoucna, o které se můžete podělit?

Pořád slibuji lidem rekonstrukci a není na to čas. Zároveň se snažím peníze spíše investovat do něčeho pro zákazníky, ale refresh by to už chtělo, a tak řeším budoucí rekonstrukci s designérkou Dášou Laušmanovou, která mi vychází velmi vstříc.

p1050149.jpg

Je tu někdo, komu byste chtěla touto cestou poděkovat?

Určitě mojí rodině. Manžel mi pomáhal s EET a technickými věcmi. To, kdybych si měla dělat sama, tak jsem v koncích. Mojí dceři Týně, která se tu o to opravdu ráda stará a kolikrát má větší přehled než já. (směje se) Mamka a ségra snášejí moje nálady, když jsem občas ve stresu.

Dále Jiří Puš, který mi dodává vína od vinařství Hnidák a vždy když narazí na něco skvělého, tak si na mě vzpomene. Kamarádi a lidi, u kterých bych si to ani nemyslela, tak jsem jim blízká a tu podporu od nich mám. Ta podpora lidí je super a líbí se mi, že mi fandí. Spíš je asi ze začátku překvapilo, do čeho jsem se vrhla, tak vždycky říkám, že já, kavárenský povaleč, to musím někde zúročit. (směje se)

Také musím poděkovat místním, že se na nás nezlobí, protože je tu občas hluk. Za celou dobu jsem měla jen jednu oprávněnou stížnost a byla velmi slušně napsaná. Snažíme se dodržovat noční klid. Vzhledem k venkovnímu kouření se to zcela nedaří, ale myslím si, že máme vzorné zákazníky.

Máte nějaké zkušenosti s CIPTU, o které byste se mohla podělit?

Na CIPTU jsem narazila vlastně skoro náhodou tak, že si se mnou vyžádala schůzku ohledně marketingového poradenství Kačka Smékalová. Máme pár společných přátel, a tak o mně zaslechla, že bych jí mohla pomoct s tím, co potřebovala. Potom mě mimo jiné pozvala na svoji přednášku obchodních dovedností, což bylo zábavné a velmi přínosné. Když jsme probírali základy obchodního jednání, řekla mi: „Mončo, na první schůzce jsi udělala amatérskou chybu. Řekla jsi mi u kávy úplně vše, co mám jak dělat a kde dělám v marketingu chyby. Dala jsi mi spoustu rad úplně zadarmo. Kdybych byla vyčůraný klient, už bych tě teoreticky dál vůbec nepotřebovala.“ (úsměvně) Musím říct, že mě v tomto nasměrovala, abych měla nějakou tu postupnost s klientem a neřekla každému své know-how hned na první schůzce.

Krátce potom jsme spolu navázaly užší spolupráci a pomáhaly jsme už pár klientům – podnikatelům, kteří se na CIPTU obrátili s prosbou o pomoc s marketingem. Vypracovávaly jsme jim spolu obchodně-marketingovou strategii, protože to spolu velmi úzce souvisí.

No a v poslední řadě, jak jsem už zmínila, hledám si ke spolupráci zejména Trutnováky, místní obchodníky, lidi, co znám. Přijde mi to důležité pro rozvoj malého podnikání tady ve městě. CIPTU vnímám mimo jiné jako prostředníka mezi těmito lidmi. Taky si myslím, že je určitě CIPTU super v tom, že vás jako podnikatele můžou napadnout drobnosti ohledně podnikání a vy nevíte, koho se zeptat. Pak zjistíte, že pro spoustu lidí je to úplně triviální a myslím si, že by tu mělo být pro ty začínající podnikatele místo kam přijdete, řeknete, co chcete udělat a někdo vás nasměruje a řekne vám, co vše je potřeba. Tím, že můžete sdílet s ostatními podnikateli, předejdete spoustě nepříjemnostem a věcem, kterým se můžete vyhnout. Také se spousta procesů zrychlí a naváže se větší důvěra.

p1050127.jpg