Jdi na obsah Jdi na menu
 


9. 8. 2019

Je to pro mě splnění snu o tom, že nebudu chodit do práce s nechutí

logo.jpgRozhovor z rubriky "O podnikatelích" pro CIPTU.
 

Vždycky jsem si myslel, že Maestro je obchod zaměřený čistě na umělce a jejich potřeby, ale není tomu tak. Pan Zdeněk Vojáček, majitel obchodu, má v prodeji více než dvanáct tisíc položek a nejsou to jen barvy, plátna a štětce, jak jsem se domníval. Například zde najdete i spoustu krásných hobby produktů. S panem Vojáčkem jsme pohovořili jak o jeho obchodě, tak i o nepříjemné situaci, v jaké se malí podnikatelé, jako on, nachází. Věřím, že to shledáte jako zajímavé čtení a kdo ví, třeba vás to vytáhne více do městských uliček k těm „našim“, stejně tak jako mě.

maestro.jpg

Pane Vojáček, co byste o sobě pověděl?

Jmenuji se Zdeněk Vojáček a zanedlouho mi bude šedesát roků. Svůj produktivní život mám tak z větší části za sebou, ale na důchod ještě zdaleka nemyslím (úsměvně).

Asi od páté třídy, kdy mi vedoucí jednoho kroužku ukázal, jak funguje krystalka, jsem chtěl být slaboproudý elektrikář. Toto povolání jsem také řadu let vykonával. Pak však přišla revoluce a s ní i nové možnosti. Vzhledem k tomu, že mým velkým koníčkem bylo i fotografování, řekl jsem si, že bych toho mohl využít. Přihlásil jsem se na Lidovou fotografickou konzervatoř v Hradci Králové, kterou jsem úspěšně absolvoval. Později jsem se svým společníkem založil reklamní agenturu, kde jsem chtěl své znalosti z oboru uplatnit.

U práce v reklamě jsem v podstatě zůstal dodnes, jen to focení na profesionální úrovni muselo jít stranou. Ukázalo se, že se musím věnovat reklamě jako takové. Vývoj firmy šel trochu jiným směrem a tak jsme dělali kompletní reklamní servis pro místní velké i menší firmy. Ty nás zásobovaly prací tak, že jsme často nevěděli, kde nám hlava stojí.

Jak na tento příběh navazuje založení Maestra?

V průběhu času po nás firmy chtěly rámovat plakáty, certifikáty a další věci a my jsme to vše museli někomu zadávat. Později nás napadlo, že bychom to mohli dělat sami. Začali jsme rámovat nejprve pro firmy a když už jsme potřebné vybavení měli, nabídli jsme rámování i veřejnosti. Nechtěli jsme tuto službu nabízet lidem v kanceláři reklamní agentury, to by nevypadalo dobře, a tak jsme si na to pronajali prostory. Tak vznikl náš obchůdek Maestro.

Když už k nám chodili lidi rámovat, začaly však padat otázky typu „Proč tu nemáte barvy a další věci pro malíře, když už rámujete?“ Postupně nás tak naši zákazníci přiměli k zavedení dalších a dalších položek do našeho sortimentu.

Už máme ale takový sortiment, že se nám to tam vše nevejde (směje se). Konkrétně máme více než dvanáct tisíc položek, takže teď musíme hodně brzdit a vymyslet co prodávat a co upozadit.

maestro9.jpg

Obchod zde tak stojí jak dlouho?

Vznikl, tuším, v roce 2006, takže je to už nějakých třináct let. Předtím zde byly zdravotnické potřeby a ještě teď se nám občas stane, že se lidé ptají, kde jsou ty zdravotnické potřeby, co zde bývaly (směje se).

Čili začátky Maestra nebyly nijak krušné, protože vše přišlo takřka samo.

Maestro má tu výhodu, že ho zaštiťuje reklamní agentura. Můžeme se navzájem doplňovat, čehož jsme využívali hlavně ze začátku, když ještě nebyl takový obrat, jako dnes.

Kolik času vám starost o obchod zabere?

Člověk se tomu věnuje tolik času, kolik mu dovolí ostatní aktivity. Aktuálně se obchodu věnuji méně času, protože je více práce v té reklamce, ale kdybych se chtěl věnovat jenom obchodu a to na sto procent, tak to bude dvacet hodin denně a ještě to bude málo. To ale samozřejmě nejde, a tak tam trávím jen ten nejnutnější čas, což jsou v průměru tak tři hodiny denně.

Kdo vám s obchůdkem pomáhá?

Máme teď dvě zaměstnankzně, přičemž ještě před půl rokem jsme měli čtyři.

A stačí to aktuálně?

Nestačí, museli jsme pozastavit e-shop. Ten tvořil tak třetinu obratu, ale jeho obsluha byla časově náročná, proto se jeho provoz nedal za stávajícího stavu udržet.

maestro3.jpg

Jak vnímáte dnešní převahu supermarketů nad malými obchůdky, jako je Maestro?

Velkoobchody a řetězce naučily lidi na slevy 30 – 50%. To u nás nejde. Nemůžeme si dovolit větší slevy než třeba 5%. Máme 10% pro některé stále zákazníky a pro školy, ale to už je dost velká sleva a na větší slevy už není prostor.

Když se budeme bavit o našem sortimentu, tak v supermarketu prodávají plátna třeba za 75 Kč za kus. Paní koupí dětem tři plátna, ty to pomalují a v supermarketu je už nemají, protože to byla jednorázová akce.Tak jde paní k nám a zjistí, že plátno stojí 130 Kč. „Proboha, tolik peněz? Tam to měli za 75!“ Jenže ten řetězec toho nakoupí vagón, třeba z Číny, a tomu se těžko konkuruje.

Přitom je to škoda, protože peníze pak „tečou“ jinam a když člověk nakoupí u svého zdejšího obchodníka, tak tím vesměs podpoří svého souseda, ale ta myšlenka se vytrácí.

Lidé na toto neslyší, ale slyší na peníze. I kdyby v supermarketu byl daný produkt jen o pět korun levnější, stejně většinou půjdou po tom levnějším.

Co si myslíte, že by tuto mentalitu mohlo změnit?

To by se musely supermarkety zavřít a dát prostor malým živnostníkům a malým obchůdkům. To by pak znova nastartovalo myšlení typu „Tamten pán má buřty sice o desetikorunu dražší, ale on se na mě usměje, hezky mi to zabalí, tak jdu radši tam“. To by pak fungovalo, ale při dnešním konzumu, kdy si naberete plný košík a vše je takové neosobní, to je těžké.

Také jsou někteří lidé štěstím bez sebe, když mohou něco nakoupit ve slevě. Prodávají rohlíky místo za tři koruny za dvě, tak si jich vezmou hned dvacet. Ne proto, aby ušetřil, ale „Je to ve slevě, tak to nekup“.

Já kdybych dal na výlohu slevu 30%, tak si budou myslet, že končím (směje se) a stejně je sem nepřilákám.

maestro5.jpg

Není zde pro malého podnikatele i problém v uspěchanosti dnešní doby? Že lidé chtějí mít vše a mít to rychle.

Doba uspěchaná je, o tom není pochyb.

Naše výhoda, jakožto malého obchůdku, je v tom, že lidem přesně řekneme, na co daný produkt je, jak se používá, jaké s ním máme zkušenosti a tak podobně. Můžou si na spoustu věcí sáhnout, rozdělat, zblízka se podívat, což na e-shopu nejde, čili je to o tom čase – udělat si ho a zastavit se u nás.

Uspěchanost se stále zvyšuje a lidé se podle mě spolu neumí bavit a osobně scházet. Sedí doma, na Facebooku mají tři sta přátel, ale s nikým se nepotkají a s nikým se pořádně nevidí. Když už někde spolu jsou, má každý v ruce telefon a něco na něm hledá nebo píše.

Co pro vás váš obchůdek znamená?

Znamená pro mě mnoho. Vždy jsem měl sklony ke kreativitě. Fotografování, i když se mi nestalo zaměstnáním, je stále mým velkým koníčkem. Rád se pohybuji mezi lidmi, kteří jsou naladěni na stejnou vlnu a takových k nám chodí mnoho. Práce s rámováním mě také baví. Je to práce se dřevem a kdybych si jako svou původní profesi nevybral elektrotechniku, byl bych určitě truhlářem. Z tohoto pohledu patřím do té spokojenější skupiny lidí, pro které je práce koníčkem. (úsměvně).

Jak s oblibou říkám: „Pro mě je práce zábava, ale od osmi do čtyř. Co je před tím nebo potom, to už je dřina.“ 

Také si myslím, že je to pro mě splnění snu o tom, že nebudu chodit do práce s nechutí. Není pro mě práce stres a zoufalství, jak přijít k penězům, ale je to pro mě přirozená věc a proto si troufám tvrdit, že jsem po této stránce spokojený člověk.

maestro2.jpg

Chtěl byste někam vaše podnikání v Maestru posunout?

Nemám žádné megalomanské plány. Nechtěl bych obrovské prostory, abych je mohl naplnit zbožím a pak čekal.

Do našeho obchůdku se už lidé naučili chodit a mnozí se k nám vrací. To ale neznamená, že neusilujeme o další zákazníky. Dosud jsme zanedbávali přednosti sociálních sítí. Jsem v tomto oboru naprostý laik a asi to tak zůstane i nadále (směje se)To však nebrání tomu, aby se o naši propagaci tímto směrem postarali lidé, kteří tomu skutečně rozumí. Takové lidi jsme našli v CIPTU. Věřím, že ti, kteří sociálních sítí využívají naplno, na výsledky naší spolupráce určitě brzy narazí.

Dále jsem si dal za úkol nějakým způsobem zpřehlednit a uspořádat nabízené zboží v našem krámku. Zboží teď působí trochu neuspořádaně a chaoticky.

Na druhou stranu to působí útulně. (úsměvně)

To ano, ale když už tam nic nenajdu ani já… (směje se)

Kdo je vám ve vašem podnikání největší oporou?

Musím pochválit svou manželku. Má také zkušenosti v obchodě, a proto přesně ví, o čem to je. Můžeme spolu spoustu věcí konzultovat a určitě má pro mé počínání velké pochopení.

V neposlední řadě si provoz našeho obchodu neumím představit bez mých dvou dlouholetých kolegyň Alice a Evy. Na obě se mohu stoprocentně spolehnout, což určitě nemůže říct každý majitel obchodu. Moc si toho vážím.

maestro1.jpg