Jdi na obsah Jdi na menu
 


8. 5. 2019

Nejlepší reklamou jsou spokojení zákazníci

logo.jpg

Rozhovor z rubriky "O podnikatelích" pro CIPTU.


Jak na vysněnou domácnost? Ne každý si dokáže vytvořit své ideální bydlení sám a pomoc kreativního člověka, který vám zařídí krásné a praktické bydlení na míru, pak příjde vhod. Takovým člověkem je místní bytová designérka Dominika Skučková.

g153-ds1.jpg

Dobrý den, Dominiko. Povězte nám něco o vás.

Jmenuju se Dominika Skučková a věnuju se bytovému a komerčnímu designu. Dětství jsem prožila v v Peci pod Sněžkou, ale už delší dobu žiju a podnikám v Trutnově.

Co se zálib týče, mimo práci, o které tvrdím, že je můj největší koníček, toho moc nestíhám. Ráda spím (úsměvně).

Na Nový rok jsem si ale dala předsevzetí chodit do posilovny. Už jsem byla pětkrát! To zní blbě, že? Ale byla jsem nějakou dobu nemocná, takže to je asi ještě dobrý. (směje se)


Jak jste se dostala k designu interiérů?

Studovala jsem SUPŠ hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové, obor Design a konstrukce nábytku.

U přijímaček řekli, ať se nebojíme, když nám to nevyjde, prý je nás tak málo, že nás vezmou všechny (směje se).

g153-ds2.jpg

Není to částečně truhlářský obor?

Ano, je to vtipné. Chodila jsem do dílny a „truhlařila“ jsem. (úsměvně) Dost jsme probírali technologické postupy sušení a zpracovaní dřeva. Škola vás naučí hodně, a i když v praxi se dá použít jen malá část, může vás navést právě na tu vaši cestu.
 

A jak vám praxe šly?

Moc jsme tam jako holky žádané nebyly, ale výsledky jsme musely mít stejně jako kluci. Výrobky nám často nelícovaly k sobě, stoličky se kácely... Já jsem na manuální práci hrozná, ale vyrobili jsme ve školních dílnách za čtyři roky spoustu „blbůstek“. Nejvíce mě samozřejmě bavila výroba různých dekorací.
 

g153-ds3.jpg

Jaké byly vaše začátky?

Živnost jsem si založila ihned po škole, ale měla jsem ji nějakou dobu pozastavenou. Původně jsem chtěla jít na Mendelovu fakultu do Brna, ale neměla jsem k tomu ideální podmínky. Také jsem nechtěla mít neustále batoh na zádech a být na cestách.

Začala jsem pracovat v „Irské“ za barem, kde jsem byla asi rok a půl, než se mi podařilo najít si práci v oboru – v bytovém studiu na Zelené Louce, kde jsem se seznámila s firmou, se kterou doteď spolupracuji přes nábytek. S nimi jsem pracovala další rok a půl, než jsem se začala věnovat interiérům samostatně. Dlouho jsem se tím ale neprezentovala, práce přicházela hlavně díky doporučení předchozích zákazníků, což je podle mě ta nejlepší reklama.

Moje podnikání je ale vážnější asi šest let. Když mladý člověk začíná, tak má jiné zájmy. Podnikání člověk obětuje vše, pokud to chce dělat pořádně. Je to takové mé dítě. V těch devatenácti letech má člověk jiné priority, chce si především vydělat peníze a užívat si. Časem však poznává lidi kolem sebe, dá s nimi řeč a zjišťuje, že si můžeme být nápomocní a pokud to člověka baví a zajímá se o to, vznikne to samo.

g153-ds4.jpg

Jak probíhá spolupráce se zákazníkem od začátku do konce?

Zákazník si mě musí především najít. (úsměvně). Pracuji většinou kolem Trutnova, ale mám teď zakázky i v Hradci Králové a Praze. Velkou část práce dělám doma, zákazníkům posílám obrázky online, aby si mohli v klidu vše projít, probrat s potřebnými lidmi v rodině a sepsat si poznámky.

Schůzky od prvního kontaktu plánuji do 14 dní. Většinou se setkáváme na „místě činu,“ pokud se jedná o rekonstrukci. Někteří mají projekt budoucího domu, v tomto případě si dáme třeba kávu v kavárně, popovídáme si o představách a zbytek vyčtu z plánů. Návrhy dělám i online, to znamená, že mi klient zašle veškeré podklady e-mailem, a dále vše řešíme na dálku. Všechny návrhy vždy se zákazníkem řeším do té doby, než jsme s finální podobou spokojeni.

Realizace pak záleží hlavně na tom, jakou formu si preferuje klient. Často mají své známé, kteří část potřebné rekonstrukce zvládnou. Čím dál častěji ale děláme rekonstrukci na klíč, kdy jsem součástí od návrhu přes výběr materiálů, zajištění řemeslníků a výroby až po finální dekorace. Toto vše je ale hodně individuální, každý zákazník potřebuje jiné služby a jinou péči. Někdo neví, co by chtěl, někdo má již jasnou představu a někomu je to třeba i celkem jedno. (úsměvně)

g153-ds5.jpg

Jste radši, když máte volnou ruku, nebo když má zákazník jasnou představu?

Každé má své výhody a nevýhody. Myslím si, že na základě povídání na společné schůzce dokážu odhadnout, co by klientům mohlo být příjemné, zjišťuji, jaký je jejich životní styl a co mají rádi. Samozřejmě jsem ráda i za odvážnější klienty, kdy můžeme s truhláři tvořit i jiné věci než bílé kuchyně, i přesto, že jsou krásné a sama takovou mám. Jen to pak občas vypadá, že snad ani nic jiného neumíme. (úsměvně)
 

Co musí návrhář interiérů umět? Stačí mít pouze oko a vkus? Co víc je třeba?

Určitě musí mít velikou trpělivost. Také nebrat si připomínky k práci osobně, naštěstí jsem dost splachovací člověk, čemuž možná pomohly pracovní zkušenosti za barem. Designér určitě musí být připraven udělat velký ústupek od svého „ideálního“ řešení, protože to se vždy nemusí potkat s názorem klienta. Ale vždycky se snažím najít kompromis, protože nic není důležitější než to, aby se člověk u sebe doma cítil co nejlépe.

Určitě by měl mít chuť se neustále vzdělávat a posouvat dál. S kamarádkou jsme studovaly učení umění bydlení podle Feng Šuej, což je zajímavý, ale také hodně složitý přístup. Ne všechno se dá v běžném životě aplikovat, ale v určitých ohledech se o to snažím. Věřím, že domov má velký vliv na naše zdraví a štěstí.

Dále hodně záleží na vkusu – ten máme každý jiný. Čtyři designéři mohou navrhnout stejnou věc, každý návrh bude úplně jiný, i když jistě hezký a funkční. Proto by měl zákazník při výběru designéra zohlednit styl, který je mu blízký. Já dělám spíše modernější interiéry, takže vím, že pokud někdo bude chtít interiér ladit do staršího stylu, určitě to pro mě bude náročnější než pro někoho, kdo se na to specializuje.

A nakonec by designér měl mít jakousi toleranci k času, protože spolupráce jsou dlouhodobé. Návrhy řešíme s některými zákazníky už od předání projektu od projektanta a do domu se stěhují třeba až po dvou letech stavění. Z mého pohledu je to tak, že na všechno máme dost času a přijde mi super s lidmi prožívat všechny jejich obavy, pomáhat překonávat překážky a nakonec společně prožít to velké nadšení a štěstí. Ale nemusí to tak vnímat každý designér.

g153-ds6.jpg

Určitě potřebujete i nějaký grafický program, ve kterém vytváříte návrhy. Je to tak?

Ano. Ten se pohybuje v řádech deseti tisíců. K němu je potřeba výkonný počítač, také za desítky tisíc. Pro počítač je totiž dost náročné vytvářet grafické náhledy, takzvané rendery, které se pro největší kvalitu mohou renderovat třeba celou noc. Já renderuji obrázek třeba 30 až 60 minut, klientům jich předávám vždy několik. Když se rendruje obrázek, manžel mi vždycky říká: „Ty už zase pouštíš Brendu,“ to, jak počítač námahou hučí je totiž slyšet po celém bytě. Má to velkou výhodu v zimě, je u něj teplo. (úsměvně)


S kým vším spolupracujete?

Spolupracuju se všemi řemeslníky, kteří jsou k danému projektu třeba. Buď mám své kluky, se kterými spolupracuji dlouhodobě a jsme skvělá parta, anebo mají klienti své, případně se ptají na doporučení. Dále mám brněnskou firmu, která mi vyrábí kuchyně a nábytek, s nimi spolupracuji strašně dlouho a ta spolupráce skvěle funguje i na dálku. Dodávají kvalitní nábytek za dobré peníze. Ale více zakázek děláme s místními MESI truhláři, skvěle se doplňujeme. Kluci jsou šikovní, mají dobré nápady a jsme dlouholetí přátelé. Taky je s námi pak větší sranda! (úsměvně)

g153-ds7.jpg

Co vás nejvíce baví navrhovat?

Těžko říct. Dost záleží na tom, co zákazník chce, na jeho nadšení a jak moc se zapojuje. Baví mě hodně dětské pokojíčky a i komerční prostory jsou zajímavé, je to zase trochu něco jiného než interiér pro bydlení.
 

Na jakých veřejných prostorách v Trutnově jste pracovala?

Dělali jsme před lety krámek se značkovým oblečením naproti Máji – SODA. Ten jsem měla ráda, a se stejnou milou majitelkou jsme pak udělaly ještě projekt sekáčku v Bulharské ulici. Tam bylo zajímavé to, že jsme se snažili vše udělat co nejlevněji a rychle, z věcí dostupných ke koupi. V lednu se otevřel vedle UFFA Šnek bar, kde jsem dělala návrh, zajišťovala výrobu i vybírala zařizovací předměty do bistra. Aktuálně finišujeme stavbu administrativní budovy s prodejnou ve Spojenecké ulici. Myslím, že to bude moc povedená záležitost a jsem ráda, že jsem u toho celého mohla být.
 

Jaký máte pocit z toho, když vámi navrhnutý interiér sklízí dobré ohlasy?

Je to super. S většinou klientů, na jejichž interiéru pracuji delší dobu, se potkáváme u různých realizačních schůzek, vybíráme dekory, podlahy a podobně, se hodně sblížíme, a mám z toho dobrý pocit. V mnoha případech se z původně pracovního vztahu stalo přátelství. Těší mě, když můžeme interiér na konci vyfotit a předat tak dál to, co jsme společně s klientem vytvořili. Teď mě čeká ještě focení několika loňských projektů a projektů, které dokončujeme. Novinkou pro letošek je určitě to, že chci interiéry natáčet, aby ještě o něco víc bavily lidi, kteří mou práci sledují na Facebooku, webu nebo Instagramu.

Pokud teď video vidíte, stihli jsme ho dokončit s Lukášem Vrbickým před vydáním článku. (směje se) Je to pro nás oba premiéra, tak doufám, že se vám bude líbit.


Jak daleko chcete své podnikání posunout?

Člověk se posouvá každý rok. Každým projektem se učíte. Každou chybou jste o krok dál. Snažím se dělat vše tak, abych se nemusela bát pomluv a stydět se před ostatními. To si myslím, že se mi daří. Svých zákazníků si cením a když posuneme jejich bydlení k jejich spokojenosti, je to to nejlepší posunutí.

g153-ds8.jpg

Váš největší návrhářský úspěch?

Každý dokončený projekt je úspěch. To, že si vždy oddychnu. Na začátku projektu se vždy trochu obávám lidem odeslat návrh a čekat na první zpětnou vazbu. Naštěstí se nikdy nestalo, že by byla úplně negativní. Pak přijde čas montáží, to je vždy stres, zda bude vše pasovat, i přesto, že je vše změřené i od lepších měřičů, než jsem já. (směje se)
 

Byla jste už jako malá kreativní?

Mamka říkala, že byla. Ráda jsem malovala po zdech a také si pamatuji, jak jsem v pokojíčku neustále přesouvala nábytek a zkoušela všechny varianty. Asi jsem pro svou práci měla předpoklady.
 

Kdo vás nejvíce podporuje?

Asi já sama někdy (směje se). Ne, je to rozhodně můj manžel! Musím říct, že někdy fakt hodně pracuji. Sice doma na počítači, takže jsme spolu, ale některé domácí práce moc nestíhám. Ale snažím se být superžena a stíhat. Manžela občas prosím, aby si zapnul PlayStation, aby mi nebylo blbé, že zase jdu pracovat. Takže jsem vlastně dokonalá manželka. (hodně se směje)

g153-ds9.jpg

Víte o akcích, které pro podnikatele CIPTU pořádá?

Loni jsme byli pozváni na Trutnovského draka, kde jsem byla s kolegy MESI truhláři, a moc se nám to líbilo. Byla to obrovská motivační „pecka“ a to nadšení nám dlouho vydrželo. Vlastně stále drží.

Byla jsem přihlášená do kategorie „nejlepší marketing“, a co si budeme povídat, ten samozřejmě mají ostatní lepší a zvítězili správní. Uvidíme, co letos CIPTU připraví za kategorie, třeba tam bude něco pro mě vhodnějšího. Každopádně základ je zúčastnit se, já jsem poměrně stydlivá, i když se to někdy nezdá, a kdybych měla veřejně vystoupit na pódium, tak se asi rozbrečím. (směje se)
 

Co by mělo CIPTU dělat za akce, případně co by mělo dělat, abyste na ně chodila?

Myslím si, že akcí pořádá dost a věřím, že si každý něco vybere. Pokud jde o mě, mohlo by mi nafouknout diář (směje se). Ráda se někdy zúčastním. Myslím, že se v CIPTU dějí zajímavé věci a pomáhají najít začínajícím podnikatelům odvahu podnikat. Když teď na to vzpomínám, možná, že to tenkrát před hodně lety byla trochu i Katka z CIPTU, která mi dávala zabrat a předala dobré rady k podnikání.

Pokud jste to dočetli až sem, děkuji za váš čas a budu ráda, když se někdy někde setkáme.